Rosničkové šílenství

Last updated on 3. 11. 2022

Některé věci mají spletité osudy. Člověk začne, pak váhá, zda se rozhodnout tak či tak a nakonec to dopadne jako v tom vtipu: Nadrobit.

Vo co gou? V rámci svých modelářských pokusů jsem se rozhodl přestavět svoji prastarou lokomotivu, zvanou Rosnička (kvůli typické zelené kastli, my však měli doma červenou) na poněkud modernější provedení pohonu, odpovídající dnešním vymoženostem a požadavkům na jízdu a provedení.

I zakoupil jsem nový žaponský motor, spočetl potřebné převody, objednal zubatá i šneková kolečka, stejně tak jako sadu dolepovacích dílů (kryty, stupačky, madla) z mosazného plechu a dvojmo sadu obtisků.

Technologický skok 1: Jelikož naše původní červená kastle byla přece jen už zubem času značně ohlodána, koupil jsem na Aukru levně vrak jiné Rosničky, pro změnu modré, ale neohlodané. Pak jsem se jal – prvně ve své modelářské praxi – rekonstruovat pojezd. Výsledek dopadl myslím slušně, až na jeden detail. Pojezd byl sice precizní, leč moc tuhý, bez vůlí, nesnadno jel a některá kolečka bylo proto potřeba vyměnit za menší.

Technologický skok 2: V mezičase (kolečka jsou na objednávku, někdy to vezme i dva měsíce) jsem na Aukru našel nabídku fungl nové Rosničky za pár šupů, tentokrát tmavomodré (ale nebojte, na slíbenou zelenou nakonec taky dojde). Počítal jsem s tím, že jde o tzv. druhou generaci, tedy o něco novější motor „kostka“ a nový pojezd – že vezmu toto, jen vyměním motor za japonský a ušetřím si pracné vylaďování prastarého pojezdu, kde jsou vůle a vyšmajdání přece jen dané 40 lety věku. Rozbalím balíček a co nevidím – pod kapotou je poslední verze pohonu, vč. shodného motoru jako mám ve svém „technologickém výkřiku“. Ponechám stranou, že nová kastle je zase pro změnu dost odfláknutá a působí jako lehce nepřesná kopie, holt pokrok nezastavíš.

No a včil nastává ono „nadrobit“. Protože bylo jasné, že nepoužít nový pohon by byl hřích a protože mi současně bylo líto toho, co jsem už věnoval rekonstrukci pohonu starého, rozhodl jsem se postavit Rosničky dvě. Jednu zelenou, s více detaily, a druhou červenou, jakože ošuntělejší a lehce očesanou. Sada doplňků přece jen něco stojí a kvůli pár drobnostem jsem nechtěl kupovat další. Navíc stará kastle má na jedné straně špatně umístěné dveře a předělávat jsem je nechtěl, tak nemá cenu „honit vodu“, když je to stejně jedno, že.

Technologické okénko – co je uvnitř:

Motor je Mashima 1015, setrvačník průměru cca 15 mm na osku 1,5. Velikost uvidíte podle toho, co se vám tam vejde.

Z hřídele motoru se síla přenáší přes převod do pomala, použil jsem delrinová ozubená kola s modulem 0,3. Na vstupní ose (od motoru) je 14 zubů, na výstupní 30 zubů. Toto místo je nejbolavější, myslím, že to do sebe dobře nesedí, je to i tím, že motor je v úhlu. Možná použitím kol v modulu 0,4 by se nepřesnosti schovaly, nevadil by ani převod víc do rychla.

Na původní podélné hřídeli jsou mosazné šneky, jednochodé, průměru 5,5 mm, délky 6 mm, na osu 2 mm. Z náprav jsem stáhnul původní šneková kola a nasadil nová, modul 0,4, 10 zubů na osu 2 mm. Pozor, původní kola lokomotivy po stažení a nasazení na ose lehce prokluzovala, zakápnul jsem je proto po nastavení rozchodu lehce vteřiňákem.

Vše, co jsem použil, najdete v obchodě pana Pohořelého pojezdy.eu v sekci Převody a převodovky.

Jak spočítat kola najdete tady – musíte znát vzdálenost hřídelí od sebe a podle potřebného (nebo realizovatelného) převodu si určit příslušný počet zubů. Bacha na vůle, pro výrobu „na koleně“ je lepší pracovat s modulem 0,4 mm. Nakonec Tillig má v továrních loko taky vše s modulem 0,4.

Současně s úpravou pohonu jsem v bloku závaží vyfrézoval zahloubení pro zvětšená ozubená kola (oblé zahloubení vlevo) a pro výkyvné šachty Peho.

Desky osvětlení – svítit bude jen spodní dvojice světel, a to bíle (posun). Kondenzátor zabraňuje blikání.

Nástřik pojezdu.

Sesazený pojezd s původními čelníky (nové šrafování je vytvořeno z obtisku), nárazníky SDV, motorem Mashima 1015 a setrvačníkem.

Takto vznikala kastle úpravou z novějšího modelu. Jde o nejnovější verzi Startky, tvarová přesnost dosti kulhá. Na snímku je již dolepená sada detailů od Hekttora, ještě chybí značná část drobných věcí, které se kvůli maskování lepily až později.

Snížená kabina, přisazená na skříň, ve které vzniklo i chybějící okno.

A jdeme maskovat pruhy. Dvě hodiny padly na každou stranu.

Výsledek po odlepení maskovací pásky.

A celkový umělecký dojem s hotovou skříní, doplněnou o všechny detaily, madla, kliky a obtisky.

Změna stroje – níže teď vidíte pojezd poslední generace Rosniček, na snímku už doplněný o detaily a nastříkaný. Dráty vedle setrvačníku vedou z kondenzátoru, umístěného v prohlubni v rámu. Instalováno je už i osvětlení jedné strany. Celý rám je ale plastový a hodně lehký, proto jsem nacpal olovo do všech dutin, kam to jen šlo.

Oproti starému je tento pojezd nižší, více odpovídající skutečným proporcím, ale jeho propracování je podobné. 

Připravená destička čelního osvětlení – dvě SMD LED a jeden odpor.

A osazené osvětlení vč. prodrátování.

Takto vznikla skříň – síta chladicího bloku jsou ponechána, doplněny jsou kličky a madla. Lepší provedení detailů na staré skříni umožnilo ponechat i původní víka na horní straně kapoty.

A zde již v barvách. Nebojte, okna jsou velmi pečlivě zamaskována. Páskou, žádným Maskolem…

Výsledek práce lakýrnické dílny.

Napatinováno, odmaskováno, zprovozněno!

Nakonec, ve shodě s úvodem tohoto článku, je to asi fifty-fifty. Připomenu, že zelená rosnička vznikla z novější skříně, kde se povedlo i ztenčit rám kabiny a ze starého, překopaného pojezdu. Červená pak má nový pojezd a starou karosérii, ovšem s více doplněnými detaily. Ve výsledku jsou „kravinky“ rozdělené zhruba rovnoměrně a jak modely působí, posuďte sami.

4. 1. 2019 – dostáváme se k další životní etapě Rosniček. Doba pokročila, digitál vládne světu, nemůžeme být pozadu. Více o tom se dozvíte v samostatném článku zde.