Velká Paka – štěrk, krajina, doplňky

Last updated on 10. 12. 2021

Máme koleje, na kterých nám jezdí vlaky, ale pořád to nevypadá jako model. Takže v tomto dílu vyrobíme terén, zhotovíme peróny a nasypeme štěrk. Pak už stavební práce skončí a budeme se „těšit na jaro“. Ovšem předtím nás čeká spousta těžké práce.

Začneme terénem. Jsme ve stanici, takže žádné velehory, ale rovný korek, jen mírně snížený od budov ke kolejím. Použil jsem korkové nalepovací čtverce z hobbymarketu, síly 2 mm. Korek jednak srovná výšku, jednak tlumí vibrace desky. Je lepší si vybrat nějaký ne moc jemně drcený, přece jen se s většími kusy lépe pracuje. Lepeno lepidlem na laminátové podlahy, co mi zbylo. 

V kolejišti stanice jsou použity dvě vrstvy korku po 2 mm, na fotce níže je položena zatím jen jedna.

Na straně u budovy, kde je terén vyšší (nad úrovní temene kolejnice), jsou vrstvy celkem tři a je v nich zhotoveno vykrojení k přestavníkům výhybek. Plochy vzadu si ještě nevšímejte, dojde na ni ale brzy.

Obdobně se vypořádáme s okolím depa, kde bude terén až do roviny hlav kolejnic, ovšem s možnými propady právě okolo nich. Popelová jáma je zhotovena z kartónu a balsy zhruba podle výkresu na Výtopně. Hankovi budiž věčná sláva za shromáždění a znalecké okomentování výkresů.

Dalším krokem je zhotovení nástupišť. Zvolil jsem sypaná jednostranná nástupiště o výšce 30 cm, jaká se vyskytují v našem okolí. Vzorky jsem nafotil v Zastávce u Brna, rozměry získal na Parostroji, kam posílám též díky.

Provedení je snadné a modelově přitom celkem věrné. Základ tvoří balsová lišta cca 3×6 mm, na kterou je nalepená další lišta, tentokrát 2×2 mm. Ta nám simuluje nástupištní hranu. Na liště rozměříme délky po 8,3 mm a ze dvou sousedních stran nařízneme nožem. Získáme tím jednotlivé kamenné bloky obruby. V místě přechodů snížíme obrubu na úroveň temene kolejnice. S navázáním ukloněných kamenů si nemusíme dělat starosti, modelujeme přece reálný svět.

Ze strany od kolejí to vypadá takto:

Obdobně ukončíme hranu na koncích nástupiště, jeden dílek „do prostoru“ bude stačit.

Pod nástupiště jsem podlepil výztuhy a samotný perón vystřihl z kartónu. Tím jsem získal asi 1 – 1,5 mm místa k nasypání imitace písku.

V místech přechodů je kartón snížený, aby perón získal správný tvar. Stačí nastřihnout, naříznout, prolomit, přilepit.

Hotovo. Peróny by byly a jak vidíte, už přijel vlak se štěrkem, tak se do toho pustíme.

V životě jsem štěrkování nedělal, takže jsem prozkoumal dostupné rozumy a usoudil, že to v nejhorším sloupnu a začnu znova. Pro začátek jsem zvolil tu nejvzdálenější kolej, která může být i zarostlá plevelem, kdyby to náhodou nedopadlo. Vzal jsem štěrk (Polákův vápenec hnědý), lžičkou nasypal mezi pražce…

…štětcem rozmetl…

…zakápnul ředěným Sportakrylem s kapkou saponátu, aby se to krásně vsakovalo…

…a celkem mne překvalipo, že to nedopadlo úplně nejhůř!

Protože se mi nelíbí modelová kolejiště, ceká zasypaná jednou barvou štěrku, a protože nestavím koridor, rozhodl jsem se barvy zkombinovat. U průjezdné koleje, kterou traťovka nedávno obnovila, je nejen jiný profil kolejnic, ale i šedý štěrk:

Takhle to vypadalo na stavbě. Pro puritány – loko s vozy je jen naaranžovaná.

U perónů dosypeme štěrk jen pod hranu, protože shora tam bude jakože přepadávat písek.

Ten se právě tvoří na dalším snímku a musím říct, že tudy cesta nevede. Buď je chyba ve mně, nebo prostě posypy firmy JTT nesají. Výsledek nakonec nějak dopadl, ale ty nervy… V této fázi jsem sypal jen hrubý posyp, barvu a opotřebení získalo nástupiště až pomocí Polákova prachu ve třech odstínech (vápenec hnědý, vápenec šedý a myslím spilit).  Na obrázku jsou koleje jsou zalepené páskou proti potřísnění lakem.

Posuneme se do depa – patřičného vytvarování terénu jsem dosáhl parketovým tmelem na bázi akrylu, nalitým či naplácaným okolo kolejí i mezi pražce (po pořízení snímku).

Na tmel jsem pak sypal prach, různě zkoušel tvarovat, až to nechal „nějak“, jak si tmel sám sednul. Vše se musí zatížit, med se hodí i na to.

Na závěr jedna chuťovka – zarážedlo vzoru ČSD. Vlastní výroba z nařezané a naohýbané flexi koleje, jednoho pražce nadrásaného smirkem a dvou nových nárazníků. Kolejnice, které vyčnívají vpravo, přijdou napojit na konec koleje u skladiště.

Po prozkoumání možností a posuzení vzhledu jsem se rozhodl pro foliáže firmy Polák. Protože plochy zeleně jsou na mém kolejišti poměrně malé, je snadnější lepit foliáže, než sypat trávu flokovačkou. Ta navíc podle mne nevypadá moc přirozeně. Foliážemi lze dosáhnout požadované pestrosti porostu, resp. „drážní lebedy“ – no však víte sami, co okolo kolejí roste…

Tak se dáme do práce. Polákova „neobdělávaná louka“, trhat a lepit.

Za skladištěm je tráva sušší a vyšší…

A záhy máme zelený celý jeden konec stanice.

Níže jeden detailní pohled na okraj za nejvzdálenější kolejí – porost je zde celkem hustý a mezi kolejemi rostou nepravidelně trsy trávy o různé velikosti (travní drny Polák a kousky foliáže). 40 let stará lokomotiva dělá testovací vozidlo průjezdného průřezu.

Málem bych zapomněl – někdy v této době jsem natřel koleje. Před lokomotivou výše už vidíte kolej patinovanou. Používám akrylovou umbru pálenou (Burnt Umber), často doporučovaný odstín rez je vhodný na nové koleje, ale tady by strašně zářila. Nejsme na koridoru. Níže postup práce: kolej natřu štetečkem celou, i přes šrouby. Na obrázku uprostřed. Dokud je barva vlhká, nehtem stáhnu temeno kolejnice – vidíte na pravé straně. Pak ještě toutéž barvou, ale naředěnou, natřu štěrk okolo kolejnice, barva se zapustí a udělá ten požadovaný rezavý šmrnc. Tolik rezavá vložka a jdeme zase zelenit.

Před osázením zeleně jsem ještě natřel nástupištní hrany. Každý druhý dílek jsem přetřel bílou barvou, celek jsem pak natřel tím zbytkem umbry, případně mixem „špinavé barvy“. Do surové balsy se to vsákne lépe, do natřeného bílého pruhu méně, ale povlak to zanechá. A to jde. Hlavně tu bílou nenatírejte moc přesně – ani ve skutečnosti není barva ohraničena spárou. Může to vypadat třeba takto:

Podélný pohled od skladiště. Vlevo vyčuhují pokusně zapíchnuté břízky (výroba Roman Bezucha), keř je vlastní sestava z polotovaru Polákových keřů. Mezi kolejemi a okolo nich je semtam nasypán Polákův Purex, používám dvě barvy v mixu. Tímtéž zasypávám okraje foliáže, aby nevykukovaly okraje.

Trávník na straně u výpravní budovy už taky na jednom konci zarůstá vším možným. U silnice je použita nízká foliáž s volnými plochami, které po zaprášení světlým prachem vypadají jako vyšlapané místo a krásně navážou na silnici.

Bližší pohled. Okolo lampy je tráva vyšší – jako doopravdy. Stačí se opět jen dívat kolem sebe. Nebo na fotky.

Binec u rampy. Dláždění jsem přesypával postupně prachem, aby u koleje nezůstaly čisté kostky, to by vypadalo divně. Tady ještě zdaleka není hotovo.

Zárodek pěšinky ke stavědlu.Blíže dlažbě roste tráva nizoučká, jiná je tam, kde se chodí a jiná navazuje na pás za nejvzdálenější kolejí. Ještě přijde dosypat Purex a pěšinka našedit.

Totéž místo z druhé strany – je vidět mezera pod foliáží. To je místo pro Purex.

Jedna náladovka s tehdy novými Brejlovci od Kühna.

A takhle nějak to vypadalo během práce. Ještěže je v kuchyni dost místa.

Z toho, co je na fotce dále – zeleň a nástupištní hrany jsem popsal minule, za zmínku nad stojí námezníky. Jirka Sládek je zhotovil precizně z fotokartónu, já jsem flink, vzal jsem balsu 2×2, seřízl ji shora nožem do „sedlové střechy“, akrylkou natřel na bílo, fixkou napruhoval (každý trochu jinak) a osadil do štěrku. Vydlabat dírku, vsadit, zasypat okolo. Ne moc rovně, vypadalo by to divně. Přetřít špinavou. Hotovo.

Zde je záběr na plochu před budovou – jen je oproti skutečnému vzhledu modelu moc „uklizený“. Budu to muset přefotit. Důležité je mezi pražce manipulační koleje nasypat očekávatelné množství písku a prachu. Plochu nástupišť jsem nepravidelně (ale ne nesmyslně) zaprášil odstíny: vápenec hnědý (okolo kolejí a kde se málo šlape), vápenec šedý (většina plochy) a spilit (hlavní trasy cestujících). Prášil jsem dlouho, semtam zakapával ředěným Sportakrylem. Následně dosypat Purex a drobnou zeleň do míst, kam lidská noha nevkročí. Tato fotka není nic moc, celkem slušné pohledy, focené za denního světla, najdete ve Fotogalerii.

A ještě pohled ze strany pro „civily“. Stříbrná lišta probíhá po celé délce a obsahuje ovladače.

Co ještě chybí – přestavníky výhybek. Složeny z leptu fy Hekttor, pohlídejte si, aby byly správně otočeny vzhledem ke své poloze vůči koleji. Tedy přestavit do nejčastější, či do základní polohy, ne halabala. Závaží blíže srdcovce, výměnové návěstidlo („ta krabička nahoře“) blíže koncům jazyků. Návěstidlo se otáčí o 90 stupňů, za páčku spojenou s táhlem výhybky. Zkuste si to a zorientujte návěstidlo správně.

Spolu s dalšími leptanými doplňky téže provenience – vypadá to dobře, ještě aby se to fakt točilo. To taky jde.

Tady celá manufaktura. Vlevo „čuby“, vpravo nahoře pak stojan na kola, pod ním perfektní lavičky z dílny Pojezdy.eu. Co můžete, nechte do poslední chvíle nějak držet k rámečku leptu – jinak se s tím dost blbě dělá…

A přestavník osazený v terénu, pardon, kolejišti. Doplněn o „bednu“, vzniklou z papíru, napuštěného vteřiňákem (je to „bedna“ i doopravdy, slepená jako krabička, uvnitř je trn k táhlu přestavíku modelového. A zrovna tady je výhybka vyfocená ve špatné poloze… Hlavně, že jsem na to upozorňoval…

V pozadí stojí imitace nádrže na cosi, vzniklá ze starého kotlového vozu Zeuke. Zábradlí je původní, vysekávané z tenoučkého plechu. Nápisy na modelech byly tehdy plastické, aby mohly být potištěné, jejich precizní provedení zaujme i dnes.

Lavičky už slouží lidu, stojan na kola také a má i svoje zákazníky. Plot je 40 let starý Auhagen, přijde vyměnit za subtilnější. Figurky od fy Preisser.

Když k nám přijedou turisté, měli by tu mít potřebné vybavení. Mapa opět z leptu Pojezdy.eu, na ní skutečný výřez z turistické mapy, získané ze serveru mapy.cz. Abychom byli styloví, mapa zachycuje okolí Moravského Krumlova, stejně jako tam svůj vzor našla i staniční budova. Textová část mapy je z jiné fotky, složeno v počítači a vytisknuto na fotopapír. Dole mi ujel nůž a okraj se roztřepil – a já to schválně nechám tak!  Okolo tyčí stojanu roste tráva, ale přímo před mapou a i kousek vedle je vyšlapané místo, lidi přece přijdou až k ní.

U skladištní koleje je umístěn stojan na čuby, druhý takový je u depa.

Pán přichází do trafiky (Veramo) pro ranní tisk a zdraví paní trafikantku…

…já se tím současně loučím a děkuji za pozornost. Věřím, že když nic, zjistili jste, že jsou horší kolejiště než vaše, v lepším případě vám uvedené nápady třeba aspoň trochu poslouží.

To je zatím z mé činnosti vše. Další pokračování přibudou doufám brzy.

Zlámalík Autor článku:

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.