Last updated on 7. 11. 2022
Stavebnici nádražní budovy Klingenberg-Colmnitz od Auhagenu asi většina z vás zná. Chci zde vyvrátit častý názor, že by se z německých stavebnic dalo postavit vždy jen to, k čemu jsou určeny. Rozhodl jsem se totiž stavebnici využít pro stavbu ve stylu budov Společnosti státní dráhy, takový pokus o někdejší podobu Moravského Krumlova.
Při stavbě jsem vycházel jen z fotografií současné a nedávné podoby nádraží a ze snímků jiných budov StEG na trati z Hevlína (Vídně) do Brna. Ale protože jsou mezi námi kolegové, kteří tuto trať mají do detailu nastudovanou, byla by ode mne nehorázná drzost chtít svoje dílo s nimi jakkoliv srovnávat. Je to jen taková líbivá variace na dané téma, příště se polepším, slibuju 🙂
Po tomto úvodu se můžeme vrhnout do díla. Stavebnice od Auhagenu se mi hodila svojí přibližnou podobou a tím, že díly stačí jen zmenšovat, ne nastavovat. Zbytek už je otázka šikovnosti a trpělivosti (to hlavně).
Obrázek z originálu stavebnice, foto: Auhagen
Nejprve jsem si rozvrhnul díly.
Na nich jsem vyznačil, kde se bude řezat. Pro zamýšlený účel bylo potřeba zachovat v každém postranním křídle jen tři okenní osy a středový štít snížit, aby nepřesahoval nad úroveň křídel. Pozor na nepřesné rozměry originálu, raději si vše předem přiložte, přeměřte, srovnejte – například výšky dílů byly dost různé.
Po zapuštění středového traktu se sníží výška hřebene – proto jsem snížil i boční štíty jejich zúžením o šířku okna (stejně tam žádná nezbudou, tak co). Současně jsem štíty zbavil většiny ozdob a nechal jen jednu vodorovnou římsu. Vnitřní díly stavby ve tvaru obráceného U, tvořící boky středového traktu, je potřeba zúžit také, o stejnou hodnotu.
Takto vypadají díly po hrubých úpravách, před zúžením bočních štítů. Malá okénka pod střechou jsem poté zatmelil, dále je potřeba jen nově vyvrtat vždy jedno kulaté okno ve vrcholu štítu. Vodorovná čára na spodním soklu značí úroveň vnitřní podlahy, předpokládám totiž, že se stavba zapustí do terénu – kdo stavíte budovy na rovinu, seberte všechny díly ze spodní strany o 4 mm.
V patře se musí vybrousit všechna okna, aby měla oblou horní stranu. A můžeme začít sestavovat – pro zaručení kolmosti jsem si z Lega, které jsem dočasně zabavil synkovi, složil šablonu ve tvaru koutu, vyložil ji mikrotenovým sáčkem a mohl se pustit do stavby. Lepil jsem lepidlem na plastikové modely a znovu připomínám nutnost kontroly sesazení – je lepší styky přebrousit, ušetříte si tak práci s tmelením. Plochu štítových zdí, kde jsem odbrušoval pilastry, jsem ve dvou dílech přelepil tenkou PVC destičkou (Evergreen 0,13 mm).
Toto je výsledek – tři trakty, každý se svojí částí podstavy.
Části můžeme slepit (pozor na rovinnost!) a už to vypadá jako barák.
Co by to byl za barák bez střechy! Tu původní jsem ale nepoužil, je v ní příprava pro vikýře a rozměrově nesedí. Koupil jsem proto plastovou imitaci krytiny a střechu zhotovil celou nově. Většina těchto budov má střechu šedou eternitovou, já se ale rozhodl pro klasické pálené tašky s hřebenáči (vše Auhagen – střecha kat. č. 52425, hřebenáče kat. č. 48649).
Komíny jsou použité původní, jen ty vnitřní, dvouděrové, jsou získány slepením dvou jednoduchých (lehce zabroušených) k sobě. Pozor je potřeba dát jen na návaznost cihel. Poloha komínů na skutečné budově je vidět nejlépe na leteckých fotografiích, krajní jsou na osu, středové na osu jedním otvorem, viz obrázek níže.
Doplnil jsem také štítové desky pro zakončení krytiny (PVC destička 0,25) a pro větší věrnost jsem styk dílů probrousil pilníkem a vlepil do něj žlábek z destičky 0,13, který má představovat plechový žlab jako ve skutečnosti.
V tuto chvíli jsem budovu natřel. Stěny bílou, lehce lomenou, původně cihlové prvky umbrou (Moravské Bránice mají cihly taky přetřené nahnědo, takže to není ostuda). Na obrázku jsou už i vložené špalety oken a dveří. Přijela se na ně podívat delegace z Rakouska.
Stavba už vypadá hotová, opak je ale pravdou. Musíme si připravit okna a dveře. Z dílů ve stavebnici ale nevyjdeme, musíme si od Auhagenu koupit sadu 48648 – Okna, ostění, dveře. Budeme totiž všude dávat oblé špalety a do nich hranatá okna. Proč? Podívejte se na obrázek skutečné budovy. Okna jsou ve skutečnosti dělená na čtyři tabulky, v přízemí symetricky a v patře je vodorovná příčka přibližně v horní třetině či čtvrtině.
Žádný problém. Vezmeme okna, ostrým skalpelem čistě vyřežeme nepotřebné příčky…
Už jste donadávali? Tak můžeme natírat, budeme potřebovat pevnou ruku. Základ bílou, pak vše bílým lakem, pak hnědou vnější plochy ostění, dále vnější obvod a přední plochy rámů oken a jejich vodorovné příčky. Pak zas bílou opravit, co jsme po… ehm, přetřeli.
Dveře jsou sice jen hnědé, ale pro změnu jsem je upravil na výšku, aby se svojí výškou dostaly po rovinu vnitřní podlahy, která bude 6 mm od spodní hrany budovy. Nařezal jsem je vodorovně na díly, nechal jen vrch, střed a spodní okraj, postup vidíte na obrázku. Složit, natřít, zasklít, napatinovat. Není to dokonalé, ale chlap projde.
Kdo si chce vyhrát s interiérem, má nyní nejlepší příležitost – vpředu odleva dopravní kancelář, pokladna, hala, čekárna, kumbál. V zadní řadě služební místnost, úschovna zavazadel, WC muži, vstup z ulice, WC ženy, schodiště do patra, sklad. Rozložení místností takto neodpovídá skutečnosti, ale vypadá uvěřitelně 🙂
Horní patro taky – tady jsou byty, interiér dělám jen tam, kde se bude svítit. Přízemí i patro je vždy ze tří částí na balzových destičkách, aby je bylo možno po sejmutí střechy vsunout dovnitř.
Osvětlení zajišťují malé teple bílé LED, lepené přímo na balsové destičky patra, vývody jsou vytaženy do středové chodby nebo do místností, kde se nesvítí.
Všechny LED jsou zapojeny jednotlivě přes svoje odpory, můžu tak zvolit intenzitu v každé místnosti samostatně a do budoucna mi to umožní řešit dělené rozsvěcení podle denní doby. Rozvodná destička z kousku univerzálního cuprextitu je umístěná na půdě (střecha je snímatelná, drží ji dva magnety na koncích).
No a je to. Vlepil jsem ostění oken, do nich zasklená okna, díly opatřil lehkou patinou (zavlhlý sokl, šedohnědý prach v koutech oken a říms, zašlá střecha). Používám akrylové LifeColorky a pro tyto účely jsem si oblíbil jejich washe, rozšířené v leteckém modelářství. Budovu jsem vsadil do panelu, okolo z kartónu vyrobil dlaždice a část chodníku (nátěr Polákovým betonem, do vlhkého kartonu vymačkat nožem drážky, po zaschnutí napustit špinavou vodou z barev), do dveří vsunul lehce sešlapaný kartonový, pardon, kamenný schod a nádraží slavnostně otevřel cestující veřejnosti.
Ještě jeden mírně křivý letecký záběr střechy kvůli detailům, lépe vystihující její barvu. Oplechování okolo komínů je z navlhčeného ubrousku, jen lehce přilakovaného matným lakem, následně napatinovaného.
Pohled od kolejí ukazuje kromě pana výpravčího i zapojení plochy před budovou.
I když výsledkem není přesný model existující stavby, nádraží obsahuje mnoho známých prvků ze skutečnosti a věřím, že v mojí fiktivní stanici, která se „dožila“ šesté epochy, skvěle poslouží.
Cena materiálu včetně dokupovaných sad se vešla do 800 Kč včetně osvětlení, přitom dost dílů zbude na další použití. Proporce stavby sice nejsou přesné, ale pořád si myslím, že je lépe použít na kolejišti toto, než Klingenberg bez úprav, který by se dal akceptovat pro některé lokality na severu. Stavebnici tohoto typu budovy (II. kategorie StEG) navíc chystají do výroby Šikulové, takže do budoucna je tu šance na snazší cestu k cíli. Musím ale říct, že i tato porce modelaření měla něco do sebe.
Psáno pro MojeTT.cz – https://www.mojett.cz/16586
Napište první komentář