Last updated on 14. 1. 2026
Dieselová posunovací lokomotiva (východo)německé řeady V60 se v několika exemplářích vyskytuje i u nás. Z pozůstalosti zesnulého kolegy Lokopina jsem získal model V60 ve verzi, v jaké jezdí u firmy Railtransport-Stift a rozhodl jsem se na Lokopinovu počest dát modelu takzvaně vše, co se do něj vejde.
Celá anabáze není příliš složitá a zejména už byla dobře popsána na stránkách klubu Moduly Brno, ze kterých jsem čerpal. Jejich kolega Martin Černý už nejen prošlapal cestu, ale vyrábí desku elektroniky, která obsahuje vše potřebné, takže na modeláři už zůstává jen něco kovoobrábění a potřebné trpělivosti. Doporučím si oba články přečíst a řídit se jimi, tohle je už jen takové doplnění…
Na začátku je potřeba model rozebrat na atomy. Dvojité stěny kabiny si nemůžeme dovolit, kastli proto rozřízneme a slepíme do jednoho nerozebíratelného celku. Důvod bude zřejný časem.
Mezi modeláři se vyskytuje několik verzí stroje, lišících se použitým motorem a setrvačníkem. V mém případě byl setrvačník součástí šneku. Jeho průměr ovšem nedovoluje osadit dekodér. Funkci setrvačníku nahradíme power-packem, mosaz tedy půjde pryč. To nám ale dovolí do prostoru podél vmáčknout olověné závaží, jako náhradu za materiál, který odebereme vzápětí…
Dalším krokem je totiž vyfrézování otvoru pro reproduktor a pod ním prostoru pro ozvučnici. Nebudeme tam dávat celou „kostku“, ale shora jen sebereme 3,5 mm pro reproduktor samotný (vejde se rozměr 10×15 mm) a pod ním vydlabeme dutinu, aby to trochu znělo. Není potřeba žádné extra vybavení, použil jsem ruční frézku Proxxon a hlodal to ručně, bez vodítek, bez přípravků. Je dobré nechat nějakou hmotu okolo šroubu a pak ty dva rožky vpředu. Hloubka dutiny pod reproduktorem je cca zase 3,5 mm.
Pokud se nám povedlo tohle, zvládneme i druhou věc – zafrézování kinematiky. Je to celkem snadné – já jsem prvně vyvrtal tři souběžné otvory o průměru asi 1,5 mm (už přesně nevím) ze strany spřáhla směrem k nápravám a pak jsem frézkou upravil velikost otvoru a zarovnal úložnou plochu pro kinematiku do roviny. Není potřeba ubírat hmotu pod předná částí kinematiky, stačí se této plochy držet jako vodítka.
Zhruba uprostřed bočních stran plochy pro kinematiku jsem vyvrtal otvory průměru 1 mm pro protažení drátku od digitálního spřáhla. Musí být vedle kinematiky a současně musí být před čelní stěnou rámu. Nebojte, vejde se to.
Tím jsou hrubé práce hotové a můžeme skládat. Vše napřed nastříkáme zpět na černo, vedle šneku vlepíme zátěž, dopředu vlepíme reproduktor (aby těsnil), zaizolujeme shora motor a vlepíme kinematiky s digitálními spřáhly. V mém případě bylo potřeba objednat pár nových náprav, protože původní velice „pajdaly“…
V rámci stavby jsem si doobjednal i balíček doplňků s madly a drobnostmi, abych model patřečně „vyšperkoval“. Níže je ještě vidět zalepený čelník, kde je původně otvor pro spřáhlo. Ve stavebnici od Martina Černého najdete dvě plastové vložky, které se do otvoru vlepí, zatmelí a zabrousí. Přes vložku se pak přelepí imitace desky spřáhla z leptu od DH-loko.
Nyní zkompletujeme elektroniku – já měl motor, o jehož uhlíky se zboku opíraly pružné kontakty. To jsem chtěl zachovat, kvůli snadnému rozebrání, tak jsem příslušnou část vyřízl z původní desky spojů a nalepil zespodu na novou desku elektroniky od Martina Černého.
Doplnil jsem power-pack Zimo (typ Staco 1) a jeho kondenzátory „vysadil“ bokem z desky elektroniky. Proto tam nesmí být ten dvojitý plast v kabině! Kondenzátorům jsem jen ohnul vývody do L a shora jsem je přilepil k desce sekundovým lepidlem. Oba jsou dle návodu zapojené v sérii a řídící destička power-packu je přilepená zespodu, mezi dekodérem a kontakty motoru (na fotce s pruhovanými vodiči).
A máme hotovo. V modelu je použitý dekodér MS591N18 se zvukovým projektem od Jacka, který je už přizpůsobený pro všechny funkce tohoto modelu.
Vhodná patina umocní vzhled tohoto netypického stroje, který je stále ve službě a vyskytuje se v okolí Ústí nad Labem. Na závěr proto drobný postřeh k historii skutečného stroje od Petra Šimrala a pár fotek z provozu zde a zde od Mikuldy.
Na kolejišti stroj dělá parádu, má velkou tažnou sílu a díky power-packu nemá problém s krásně pomalým šouráním se přes výhybky a různá méně ideální místa.
© Jiří Zlámal 2025 – 2026
Napište první komentář