Last updated on 16. 3. 2025
Pro plánovanou elektrifikaci na taktéž plánovaném kolejišti budu potřebovat elektrická vozidla. Různé Vectrony nejsou problém, ale jeden z nejtypičtějších elektrických strojů – klasické Eso – nikdo nevyrábí. Pustil jsem se do něj tedy částečně vlastní silou.
Původně jsem chtěl stavět sériový stroj, ale po bližším průniku do historie a současného nasazení těchto lokomotiv jsem se rozhodl právě pro první prototyp, který zasadím do nedávné minulosti. V roce 2015 totiž skutečný stroj prošel rekonstrukcí a dostal „retro“ nátěr, jaký nosil na brněnském veletrhu při svém prvním představení. V tomto nátěru tak může zapadnout jak do současné VI. epochy, tak případně simulovat nasazení za éry ČSD (kde bude jen UIC číslo trošku navíc). Na druhou stranu, v roce 2022 lokomotiva dostala moderní, ale celkem nehezké LED světlomety – a tomu jsem se chtěl zase vyhnout. Výsledkem tak bude stav k roku 2019, který mám také zdokumenovaný na dostupných fotkách.
Využil jsem nabídky Tomáše Votruby, či jeho modelové dílny Altomodels, a koupil 3D výtisk skříně Esa. Ten je určený pro přestavu z továrního Bastarda od firmy Kühn, kdy se velká část doplňků – sběrače, okna, nárazníky – jen přesadí do nové skříně. Výrobce k modelu nabízí dále velké množství precizně vytištěných doplňků – od detailní elektrické výbavy na střeše, přes kulatá okénka až po tlumivku a ventilaci pod vozidlo. Množství úprav pak závisí jen na modeláři, co chce akceptovat a co přizpůsobí skutečnosti.
První věcí je důkladný průzkum předlohy – tady zjistíme, že kromě všeobecně známých hladkých boků kabin měl prototyp třeba úplně jinak řešené střešní okapové žlábky. Což je věc pro nás, „počítače nýtů“ naprosto zásadní, protože prakticky není vidět 🙂
Nicméně směr byl dán. Dále popíšu potřebné kroky k vytvoření funkčního a věrného modelu.
3D tisky obecně jsou závislé na otočení výtisku vůči pracovním osám tiskárny. Někde tak mohou vznikat proužky či mohou vystoupnout jednotlivé vrstvy. Tady se to celkem povedlo a broušení nebylo tak náročné. Viditelné vlnky je potřeba přebrousit papírem zrnitosti cca 1000 a 2000, model nastříkat Surfacerem 1000 a toto opakovat až do zblbnutí dosažení potřebné kvality povrchu – já se do tohoto stavu dostal po třetím kole…
Výše zmíněné okapové žlábky je potřeba odbrousit a vytvořit z pásků plastu (Evergreen) v potřebném provedení, které je víc přitisknuté k šikmé části střechy. Pro první prototyp Esa je to naprosto zásadní – se žlábkem v „sériové“ pozici se vám nepodaří provést správně nátěr, na jednotlivé pruhy tam pak nezbývá místo.
Jinou délku má i okap nad dveřmi, ale to je záležitost většiny strojů, prakticky každé Eso to má jinak a je potřeba se řídit fotkou.
Před stříkáním nezapomeňte upravit skříň klimatizace do správné podoby a osadit na střechu.
Výše je vidět, jak postupovat při stříkání. Já začal vymaskováním žaluzií a čel, následoval celoplošný nástřik oranžovou. Na ni přišly bílé plochy boků a pás na čelo. Následně do bílé vstříknout modrou.
Do modrých ploch boků jsem nastříkal bílou jako podklad a na ni světle stříbrnou. Na straně dlouhé žaluzie jsem tuto plochu měl od začátku vymaskovanou, aby se lamely nezalily barvou. Spodní část skříně dostala modrý pás (i přes rám) a část tohoto modrého pruhu pak byla přestříkána na černo.
Největší výzvou je čelo – ale při pečlivém zakrytí bílých partií a vystupujícho lemu čela se dá modrá stříknout poměrně v pohodě a přesně. Případné chybičky na rámech oken snadno opravíte mikroštětečkem.
Přesný popis celého postupu, upraveného podle získané zkušenosti, vypadá asi takto:
– Na opracovanou skřín (dvakrát Surfacer a brousit) nanést bílý základ.
– Dlouhou jemnou žaluzii na boku dobře vylepit páskou a nechat zalepenou, aby se nezalila dalšími vrstvami barvy.
– Prvně nastříkat celý model na bílo.
– Přelepit celé čelo, vymaskovat bílý tvar na bočnici (celý lichoběžník vč. modré a stříbrné) a střešní žaluzie a stříknout vše oranžovou. Je to takto lepší, páska se opře pod okapničky, až pod ně je to bílé, snadno se tak dodrží rovinnost hrany. Pozor – jiný kus pásky přijde na zvlněné bočnice, jiný na úkosy. Na bočnici se totiž páska „omotá“ okolo vlny a v úkosu by vyšla jinam. Je potřeba to dobře navázat.
– Následně do vynechaného bílého lichoběžníku vstříknout modrou, současně stříknout i modrou na čela takto: Na okna se nalepí z pásky obdélník 10 x 7 mm, lem čela se dokola zevnitř vylepí úzkou páskou a uzavře proti vnějšku, aby barva nezafoukla, pruh pro poprsnici přijde usadit desetinu pod vodorovný lom na čele.
– Pak v modré na bočnici vymezit plochu pro stříbrnou a nastříkat napřed bílou jako podklad a na ni šedostříbrnou (nejde to jinak, plocha na straně u kulatých oken je zvlněná a je potřeba to omezovat zvenčí, nejde si nechat pásku uprostřed modré)
– Když máte namíchanou stříbrnou, tak olepit obvod střešních žaluzií a stříknout stejnou barvou i je.
Tímto postupem se snadno dosáhne i správné vrstvení barev na horní straně skříně, kde na straně u kulatých okýnek je modrý pásek široký jen asi 0,5 mm.
– Pak zalepit vše (nechat předtím řádně vyzrát) a stříknout spodní část skříně modrou
– Přidat pásku ještě i přes modrou a stříknout černou.
Použil jsem akrylové barvy Lifecolor, odstíny LC05 (oranžová RAL2004), LC01 (bílá RAL 9010) a LC10 (modrá RAL5005). Šedostříbrná je mix odstínů Matt Light Grey LC18 a Matt Natural Metal LC24 v poměru asi 2:1.
Hotová skříň přijde nastříkat lesklým lakem pod obtisky a přes obtisky, následně patinou a matným lakem tam, kde je to potřeba podle provozního stavu. Lak používám Vallejo PU Varnish lesk i mat, je velice odolný proti otěru, matný je opravdu matný a dobře se s ním pracuje.
Na střechu přijde nalepit samostatně sestavené a nabarvené harampádí podle návodu a fotek, to samé se týká výbavy pod lokomotivu – díly pasují do původních vybrání v pojezdu. Barvy střešní výbavy určíte podle návodu a podle fotek. Ve střeše jsou předpřipravené díry, jen antény jsou u prototypu jinde a jedna je tam navíc, tu si snadno vyrobíte.
Na maskách podvozků je potřeba odebrat všechny díly, které nesou snímače SIFA a kabely k nim, tím pádem upravit délku některých konzol. Moc dobře to nejde, plast je trochu pružný a vybrousit do hladka je nemožné, jde to lépe škrabat a řezat ostrým nožem. Podvozky a díly pojezdu mají být černé, použil jsem ale „vyšisovanou černou“ LifeColor UA723 Weathered Black, která lépe odpovídá provoznímu stavu.
Zapomněl jsem zmínit leptané doplňky, které jsou součástí přestavbové sady. Z nich jsem použil jen horní část sběračů, které tím získají celkem věrný vzhled. Ovšem zatímco v sadě je klasická dvojitá lišta se spojenými oblouky na krajích, právě toto Eso už má novější provedení se dvěma samostatnými lištami. Nakonec jsem to, ne zcela věrně, vyřešil rozříznutím původní lišty v krajích a vyhnutím obou polovin lišty o 90 ° nahoru. Tím se původní spojovací oblouk stal koncovým obloukem, směřujícím dolů – a stačilo jej jen lehce zapilovat do tenka a vytvarovat kleštičkami. I když jsou tak obě lišty blíže sobě, než ve skutečnosti, celkový vzhled to nekazí.
Ovšem madla jsem nepoužil vůbec, ukázalo se, že jsou o něco delší, než je potřeba a jejich leptané provedení je moc hamatné. Navíc je díl velice nevhodně umístěný v rámečku s ostatními lepty a má na sobě silné spojovací můstky, které je téměř nemožné z celkem měkkého dílu odstranit. Čelní ochozy jsem také využil původní plastové, líbily se mi více.
Nastal čas pro osvětlení a elektriku. Když se podíváte výše, zaujme vás střední poziční světlo. V dílnách jej totiž vyřešili samostatnou a celkem obyčejnou žárovkou, upevněnou do krytu dálkového reflektoru. Tohle musím zkusit taky!
Na obrázku výše vidíte, jak na to a výsledek je myslím přijatelný…
Do lokomotivy jsem vložil desku elektroniky od Bedlische – a doufal, že ji zapojím a bude hotovo. Tak ne. 3D výtisk skříně je v oblasti střešních panelů pod sběrači celkem silný a přes zvukový dekodér (použil jsem MX648P16) nejde skříň nasadit tak, aby zacvakla a byla správně vysoko. Následovalo několik kol nepublikovatelných výrazů, až vzniklo následující řešení:
Dekodér jsem přemontoval zespodu desky (vejde se akorát mezi desku a převodovku podvozku), na jeho místo jsem umístil zálohovací modul Staco (kondenzátory jsou ve výřezech vedle reproduktoru) a na pravé půlce desky se místo klasických kondenzátorů nachází pětipólový konektor pro LED pod kabinami, které jsou nyní řešeny zcela nově.
Během zkoušek mne totiž naprosto neuspokojil jas čelních světel – kvůli několikrát zalomeným světlovodům to zkrátka nesvítí dobře. Pro čelní LED jsem proto vyrobil samostatnou destičku, kterou jsem nalepil na hranu pojezdu (vejde se bez pilování) a opatřil ji clonkami z černého kartonu.
V rámci toho jsem i zkrátil světlovod dálkového reflektoru a jeho LED nalepil přímo na zbylou část pod kabinou. Tím je zajištěno jasné a ostré světlo, jak se na reflektor sluší a patří. Zmíněný pětipólový konektor na desce tedy slouží pro 2x dálkový reflektor, 2x žárovkovou „bludičku“ a společný plus pól. Vše je vedeno lakovanými vodiči, přilepenými páskou ke střeše a chráněnými proti náhodnému dotyku elektroniky (příště již lépe, vodiči s teflonovou izolací).
Takhle se mi to líbí.
Výše je vidět hotový model včetně patiny – fotka mírně zkresluje a střecha je o něco více hnědá a tmavší, přibližným vzorem mi byla tato fotografie.
Na fotografii z kolejiště je patrné jak provedení detailů střechy, tak umístění výše zmíněných antén nad levým stanovištěm.
A je hotovo. Výrazný nátěr, jemná patina, početné doplňky a různé drobné detaily dělají z modelu opravdovou perlu kolejiště, která se bude nejlíp vyjímat v čele rychlíku „Vysočina“, na kterém skutečný stroj často slouží.
© Jiří Zlámal 2024 – 2025
Napište první komentář