Plechový Kocour na pojezdu V100

Last updated on 15. 11. 2022

Nikdy neříkej nikdy. Toto přísloví naprosto vystihuje historii následujícího modelu. Řada 742, zvaná Kocour, případně Bangle, nebyla nikdy v ohnisku mého zájmu a postavit si její model jsem proto neplánoval, ovšem…

Ovšem nedostatek vhodných strojů, které by na mém kolejišti zvládaly i na přelomu V. a VI. epochy přistavovat vozy na vlečku, případně odvézt krátký manipulák, mne přiměl k hledání vhodného kandidáta. Když jsem pominul již historické Pilštyky, Hektory a sice nové, ale převážně soukromé rekonstrukce 741.něco, tak jsem nutně skončil tam, kde jsem nechtěl začít. U Kocoura. Stavbu tedy beru jako satisfakci této řadě a doufám, že se v provozu na mém kolejišti osvědčí stejně, jako se osvědčuje v denodenním provozu u železničních dopravců napříč celým vlastnickým spektrem.

Na začátku je důležité se rozhodnout, co vlastně stavět – jednotlivé série a dnes už i kusy se od sebe dost liší a pokud chcete získat věrný model, nezbude než se řídit podle fotek konkrétního stroje (další věc, o které jsem na začátku své modelářské kariéry říkal „nikdy“…) Po zvážení situace jsem se rozhodl pro stroj 742.141 ČD-C, v méně obvyklém, tzv. „bohumínském“ modrém nátěru, který aktuálně jezdí pod SOKV Břeclav a vyskytuje se tedy po tratích jižní Moravy, Zlínska i Vysočiny, jak je možno vidět níže – autorem fotografie linkované z K-reportu je Javorina.

Foto (C) Javorina

Ale když už jsem se odhodlal, řekl jsem si, že chci mít něco extra. Podmínkou byly kinematiky, i s vědomím zhotovení díry do pluhu. Spřáhlo ze Sergeje, chycené plíškem pod pluhem, mi už přijde značně out. A druhou výzvou bylo použití rámu z V100, i když se obecně tvrdí, že to pro tuto řadu nejde. Doufám jen, že tento popis neskončím se zjištěním, že je to pravda, ale připravte se raději na cokoliv.

Jen doplním, že všechny níže uvedené fotky je možné rozkliknout na velikost 1600 pixelů.

Výchozí stavebnicí je lept z dílny DK-modelu, který je od výrobce doplněn popisem a krátkým návodem s užitečnými radami, další popisy stavby se pak dají najít na webu, třeba ten od Jirky Havránka na MojeTT. Tady proto upozorním jen na některé věci, které potrápily mne. Ve stavebnici jsou díly na různé verze, takže opakuji, dobře se podívejte, co stavíte.

Planžeta s leptanými díly

První věcí náročnou na přesnost je sklon bočního zešikmení kapot a střech kabiny. Napřed si sestavte poloviny kabiny a skříň stroje ohýbejte i s přihlédnutím k nim, jinak se vám bude vlnitý plech střechy nad kabinou lomit a to není dobře. Má to být jedna šikmá rovina od vrchu až po „okap“. Lícování tady hraje dost velkou roli, jinak nesedí ani rohy a je to dost znát.

První sestavení kapoty

Na dalším obrázku je přesně to, o čem mluvím – vzdálenější polovina kabiny by měla lícovat, ne, že bude vidět hrana plechu…

Druhou poznámkou je pájení střešních vlnitých plechů – začněte od středového, nebo se smiřte s tmelením či broušením. Je dobré si vždy věci sestavit na sucho. Na fotce je podezřele málo cínu – některé díly jsem pájel pastou a plynovou pájkou, přehozenou na horkovzdušný hořák, některé pak pocínoval za použití neutrální kapaliny, přiložil a prohřál. Je to můj první větší lept a „zaprasení“ detailů cínem jsem se bál nejvíc, výsledkem je tedy dost čistá stavba.

Lahůdkou jsou střešní žaluzie – naohýbat jejich rám tak, aby byl ohnutý přesně v celé délce plného plechu (a ne tam, kde se ohýbat chce on sám, tedy v místě zeslabení lamel) je dobrý špek. No, když se to povede, zbývá jen vyhnout lamely, vložit příčku a je to. Pozor, boky jsou doopravdy vyšší než čela, nedivte se, že vám přesahují.

Krycí lišty mezi sekcemi kapot pak stačí dobře rozměřit, připájet zespodu na koncích a zevnitř v rozích.

Boční žaluzie je dobré dělat později, aby si je člověk neponičil. A hlavně kontrolovat, zda vše lícuje na vlas přesně. Pozor na osazování detailů – myslete už teď na to, co kde budete maskovat, já jsem v této fázi některé kliky a madla vynechal a osadím je až po nástřiku.

Další záležitostí je ochoz a čelníky – ty si po vytvarování přiložte zkušebně k ochozu, pokud některé ohyby okolo schůdků přeženete, vzdálenost od čelníku po konec schůdků vám vyjde kratší a nebude vám lícovat s výřezem v ochozu. Taktéž zkosená část mezi čelníkem a schůdky musí lícovat. Vše, co jde, pájím zevnitř, pájecí kapalina cín roztáhne do spár sama. Rámeček horního reflektoru je lepený, otvor se předtím musí vypilovat na plný průměr, ve stavebnici je připravený malý, pro modernizované verze ČD-C.

U ochozu pozor, aby se vám nezkroutil do vrtule a  aby měl všude stejnou šířku. Na mé stavebnici jsem taky musel odbrousit kus lícovacích západek na čelníku, byly delší než odpovídající výřezy v ochozu. Profilované plechy na boku rámu musí lícovat se spodní hranou, těsně pod ochozem je pak takové malé „území nikoho“ s řadou šroubů, ve stavebnici nezachycených, viz fotky skutečných strojů. Čepy pro zvedání lokomotivy jeřábem jsou ze dvou vrstev, ta menší část se na leptu nachází uvnitř ochozu, kdybyste ji hledali…

Jak to vypadá zespodu, vidíte na obrázku níže. Ochoz a skříň zatím nejsou nijak spojeny, jen přiloženy.

No a dostal jsem se do fáze, kdy bylo potřeba připasovat pojezd. Originální výpalek, který se dá dokoupit, je pěkný, ale. Klasické kinematiky (ani Peho s magnetem, ani Loco) se nevejdou, chybí tak 1,5 mm, abychom nekolidovali s podvozkem. Proto jsem zkusil, zda se dá upravit rám z V100, který má kinematiky jiné konstrukce.

Rám je potřeba nejprve připravit – zkrátit o čelníky, na rozích ořezat schůdky tak, aby zbyla jen část, kterou potřebujeme (žiletková pilka je skvělý pomocník) a z boku taky trochu zbrousit kvůli šířce. Základní „kuchání“ vidíte níže. Pozn.: z důvodu bezproblémového vložení do leptaného rámu bylo později potřeba provést drobné úpravy, ale s tím si již každý poradí.

Aby se rám do leptu vešel, je potřeba spájený ochoz zevnitř obrousit až po západky, které slouží ke spojení se skříní, ponechat se dají jen trojice na čelech. Ale jde to dobře a pokud nemáme skříň prohnutou, není to na závadu. Na skříni jsem brusným kotoučkem sebral zevnitř všechny větší výstupky po pájení klik a dveří, skříň se dá nyní nasunout na rám a lehce zapadne do výřezů v ochozu. Kupodivu se do skříně vejdou i sloupky, držící plošný spoj, lehká kolize se západkami čelní stěny kabiny se dá řešit.  Doufám, že se vejdou i původní setrvačníky – první sesazení tomu napovídá.

Kucháme dál – rozteč otočných čepů podvozků musí být 55,8 mm, tedy pod motorem rám přeřízneme a zkrátíme. Obě poloviny pak vložíme do ochozu pro přiměření. Na obrázku níže je ukázka, jak asi to bude sedět. Kinematiky se vejdou, spřáhlo vychází asi o 1 mm víc vysunuté, než by ideálně mělo být, ale vzhledem k tomu, že originální model V100 má spřáhlo dost utopené, nebude to moc na závadu. 

Ještě není hotovo – když se lokomotiva nyní postaví na podvozky, po ochoz naměříme 12,2 mm, ale protože řada 742 má ochoz značně výš (1600 mm) než V100, musíme se dostat na výšku 13,3 mm. Tedy chybí 1 mm + zbývající destetinku vytvoří krablovaný plech ochozu ze stavebnice. Zvednout rám kvůli podvozkům nejde, ochoz se naopak musí podložit. Ale rám by nám tím pádem lezl „z pod sukní“, musí se proto zespodu zeslabit. Obrousil jsem po obvodu celou jeho silnější část na výslednou tloušťku 1,8 mm – až po vodicí výstupky podvozků, viz foto níže.

Pokračování 15.8.2014. Stavba nijak zásadně nepokročila, pracovní vytížení mi zatím odsunulo dovolenou a čas nezbývá. Ale povedlo se doplnit pár detailů, které snad ocení skalní fanoušci této řady. Na čelníky přibyly madla pro posunovače, otvory pro brzdové hadice, jakási záslepka (na fotce vlevo od desky spřáhla) a co je „důležité“, pod vnější kraje čelníku přišly naletovat miniaturní U profily, které jsou i u skutečných strojů na … k ničemu. Viz debata na K-reportu.

Druhé čelo (na kratším konci) má kromě toho všeho i kohouty potrubí pro spojení do dvojčlenu. Na čelech ještě není hotovo, kromě zábradlí ochozu chybí na to kratší naletovat přechodový můstek. Zásuvka dvojčlenu a trubka na praporek se pak nalepí.

Plný pluh

Sestavení pluhu do tvaru byla dobrá „soda“ – pluh chci mít výměnný (jeden s dírou pro spřáhlo, druhý „fotografický“), takže jej bylo potřeba sesadit „nasucho“, zezadu proti schůdkům podložit páskem leptu, aby nebyl moc daleko vzadu, to vše stáhnout pinzetami a střed zapájet. Předtím jsem si ale tvar pluhu obkreslil na zbytek mosazného plechu, abych měl základ pro opakovanou výrobu.

Nádrž

Posledním přírůstkem je nádrž – na její boky jsem doplnil vymývací krytky, a to tak, že jsou skutečně plastické. Trubička průměr 1,2 mm, uřezaná na 0,3 mm délky, připájená, zabroušená. Hrdlo nádrže je originál ze stavebnice, alespoň kolečka, která se tam vyskytovala, na to pasují.

18. 1. 2015: Malý krok pro lidstvo, velký skok pro autora. Po pěti měsících konečně pokračujeme ve stavbě. První akcí bylo dokončit výměnné pluhy – jeden pár modelový, pro focení, druhý s otvorem pro hlavu kinematiky, pro ježdění. První pokus nanečisto – pluh jen pro ověření polohy otvoru.

Rám s pluhem po vložení kinematiky

V této pozici je kinematika funkční – hlava sice vyčnívá o něco víc, než by bylo nutné, ale bez rozsáhlého řezání se dál nedostaneme. Trochu se jen musí obrousit nos nad hlavou spřáhla, aby nedrhnul o pluh zezadu. Šířka otvoru je asi 10 mm, z pluhu nahoře a dole zůstává cca 1,5 mm.

Kinematika v rámu

Pluhy jsem původně chtěl k rámu připevnit přes pomocný plíšek za stupačkami, pomocí šroubků a matiček připájených z jejich vnitřní strany. Zvolil jsem ale řešení násuvné, s využitím precizních kontaktních dutinek. Dvě dutinky, zasunuté do sebe, drží pevně a díky kónickému tvaru jsou vystředěné a pluh se nekýve. V rámu je použitá horní část dutinky – válcová část bez pájecího kolíku, naopak na pluhu je dutinka zkrácená shora a zploštělá, aby ji bylo možno připájet na pluh.

Na obrázku níže je odleva vidět dutinka, připájená k pomocnému plíšku (kvůli odstupu od schůdků), vybraná spodní strana čelníku s prostorem pro dutinky a čelo rámu a vpravo pak zkušební pluh s jednou dutinkou jen sešlápnutou a druhou i zabroušenou.

Výměnný pluh

Pak tedy mohla vzniknout druhá dvojice pluhů a na všechny jsem připájel dutinky. Na originálních pluzích vpravo je vidět původní pájecí výstupky, na nové pluhy jsem je později doplnil také, ale nejsou nutné.

Sada pluhů

Zezadu pak takto – po zploštění a zabroušení není dutinka skrz schůdky vůbec vidět.

Rám s nasazeným pluhem

Verze s originálním pluhem…

Phled na rám s plným pluhem

 A verze s otvorem pro hlavu spřáhla. Všechny pluhy jsou bez potíží záměnné.

Pohled na rám s vyříznutým pluhem

Nejhorší práce je za námi a na řadu se dostává zábradlí. Doporučuji prostudovat fotodokumentaci konkrétního stroje a díly z leptu upravit příslušným způsobem – zejména rohové díly je potřeba vyhnout i ven, což se bez vyříznutí příčky neobejde.

Čelní zábradlí - před a po úpravě

Pro konkrétní 742.141 bylo potřeba na delším konci vytvarovat typické vyhnutí ven a střední příčku posunout výše.

Zábradlí nasazeno

Větší legrace nastane na kratším konci, kde se z leptaného dílu musí odstanit jedna stojka a ta druhá se musí posunout směrem ke středu stroje. Současně s tím je potřeba do ochozu vyvrtat nové otvory v příslušných pozicích. Protože ohýbání probíhá ve trojrozměrném prostoru a občas se tzv. není čeho chytit,  je to pěkná práce na dlóóóuhé zimní večery…

Tady je kompletní výzbroj, rozložená okolo bitevníku:

Sestava dílů k dokompletování

Po dokončení skříně jsem potřeboval změnit téma – nastal čas na pojezd. Ten bude k rámu upevněn pomocí čtyř šroubů v rozích. Jak píšu výše, obě poloviny továrního pojezdu jsou slepeny mosazným hranolkem, který současně dorovnává rozdíl výšky ochozu oproti původní V100. V místě pod kabinou je podložka vynechána a na rozích se rám opře o matičky, které jsem jen zbrousil na shodnou tloušťku, tedy 1 mm.

Pojezd a nástavba před sestavením

V detailu je upevnění vidět níže – šroubky M1,4×3 (koupíte zde) se krásně vejdou do továrního odliku, nikde nic nevyčnívá a přitom je zachovaná přístupnost i po zkompletování s podvozky.

Spojení pojezdu a nástavby

Únor 2017 (zapsáno ovšem v srpnu): pokroky se dějí, železnice neumřela.

Skončili jsme u toho, jak sestavit pojezd do kastle. Pro zdárný provoz modelu ovšem potřebujeme motor (budiž, ten by se tam dal vložit), ale i osvětlení a – jakkoliv jsem dřív byl zarytým analogistou – tak teď už i dekodér. Nejprve jsem ale na pojezd doplnil distanční sloupky, aby se elektronika vešla pod vrch skříně a nebránila průhledu kabinou. Jde o trubičky průměru 2 mm se zaříznutým závitem 1,4 shora. Zespodu je do nich vlepená trubička 1,2 mm, vsazená v původním, mírně převrtaném otvoru pro šroub.

Upravený sestavený pojezd

Chvíli jsem laboroval se sestavením elektroniky a vhodným řešením osvětlení vlastními silami, ale pak jsem usoudil, že dělba práce má taky svoje výhody a na podkladě výše zmíněného článku Jirky Havránka se obrátil na Bedlische a desku s komplet elektronikou získal od něj.

Elektronika s dekodérem a ozvučnicí reproduktoru

Nebyl bych to ale já, kdybych se spokojil se základním řešením. Desku jsem proto upravil na míru, osadil desky s LED, které jsem oddělil pěnovou gumou a do vyšetřeného prostoru nad motor nalepil dekodér Zimo MX648. Kdo ví, už tuší – ano, bude i zvuk! Na obrázku výše je zachycený i reproduktor Zimo „kostka“, jehož ozvučnici jsem odlepil a skalpoval. 

Elektronika na pojezdu

Takto se pak všechny doposud hotové díly sesadily: reproduktor se skalpovanou ozvučnicí je nalepený přímo na plošný spoj pružným lepidlem do místa, kde může žaluziemi pěkně zvučet ven (pozor, pokud z ozvučnice skalpujete i vrchní plnou stranu, nezapomeňte zakápnout i všechny díry v plošném spoji pro zamezení akustického zkratu), dekodér je půl milimetru nad setrvačníkem a na jedné straně stroje zůstává volný průhled kabinou. Na tento konec (ze vnitřní strany svislého plošného spoje) ještě přijdou nalepit tantalové kondenzátory powerpacku pro překlenutí výpadků napájení. I ve skutečné mašině je v krátkém představku elektrovýzbroj… (foto již s powerpackem doplněno po dokončení modelu, pozn. aut.)

Elektronika s powerpackem (dál od objekticu)

Zde pohled ze strany dlouhého představku, kde je reproduktor…

Sesazený pojezd s elektronikou

… a zde pohled z opačné strany, lépe ukazující vedení vodičů od dekodéru. Dekodér jsem zbavil bužírky, vodiče vyrovnal vedle sebe, sepnul kolíčkem na prádlo a zakápl čirým měkkým lepidlem, aby se netrhaly od sebe. Dekodér pak drží na plošném spoji pomocí tenké oboustranné pásky.

Čelní osvětlení

Takto to svítí – výše tři čelní pozičky.

Závaží se světlovody

Aby to opravdu svítilo, jak má a aby Kocour přibral na váze, slepil jsem z olověného plechu dvě závaží, která přijdou zasunout na zalepit za čela skříně, a do nich navrtal a zalepil světlovody. Dá se tak krásně simulovat i „dvojité oko“ horního reflektoru. Jedny konce světlvodů musí být co nejblíže otvorům pro světla, druhá strana světlovodů je zkosená směrem k LEDkám na plošném spoji.

Ukázka svícení

Výše pak výsledek snažení – až se to přesně usadí, bude to i správně vycentrované, nebojte. Na fotkách je i vidět rozdíl mezi provozním a fotografickým pluhem. Tím je tedy otázka elektroniky a svícená vyřešená, trvalo dlouho ji vyřešit, ale výsledek je myslím slušný. Nezbude než pokračovat dál…

Spolu s 742.701 před lakováním

Tedy sestavit zbylé detaily a jdeme barvit! Výše popsané a naohýbané zábradlí opatrně zapájet do ochozu (až do nastříkání zústanou ochoz a kastle zvlášť) – a výše vidíte výřad věcí před nástřikem, Kocoura i současně stavěnou 742.701.

Nástřik Galvinolem

Odmastit a první vrstva je Galvinolem, aby barva chytla na mosaz a neloupala se. Je to podkladní lak ve spreji, ale nebojte se to stříknout z ruky, hodně se toho vypaří a spáry se vám nezalijí.

Model v základovém nátěru
Model v základovém nátěru

Výše pak vidíte skříň i s rámem po nástřiku základem (Lifecolor). Ještě se musí dotmelit a přebrousit detaily, ale už to začíná vypadat jako lokomotiva!

Model v základovém nátěru

Na téhle fotce pak Kocour i se svojí vlastně dcerou 742.701 – je pěkné srovnat řešení obou lokomotiv na stejném pojezdu, které ve skutečnosti dělí nějakých 40 let.

Květen 2021: Po čtyřech letech, během kterých jsem modelařil v měřítku 1:1 při opravě chalupy, pokračujeme ve stavbě lakováním modelu. Bez jednoho dne a jednoho měsíce je to sedm let, co jsem založil tento článek, nejvyšší čas jej dopsat. 🙂

Jelikož k dokončení modelu „už skoro nic“ nechybí, nezbývá se než se pustit do lakování. Oprášíme zapomenuté dovednosti, koupíme správnou barvu a jdeme na to. Pojezd bude celý šedobéžový, zvolil jsem barvu LifeColor UA625, U.S. Navy Haze Gray 5H, mírně „líznutou“ do béžové barvou UA620, Israeli Sandgrey 61-73 (do 20 % objemu). Možná by stačila i jen ta první, pokud se model zapatinuje drážní rzí a prachem. Nástavba musí prvně dostat čistou bílou (LifeColor LC51 Gloss White) pro lomené pruhy.

Nástřik celoplošnou bílou a šedobéžovou

Druhým krokem je zamaskování bílých pruhů – tady se řiďte fotografií skutečného stroje, od kterých dvířek ke kterým se pruh lomí. Pozor na čelní šípy, já napřed nechal čela skoro celá bílá a středový klín jsem stříkal dodatečně.

Vymaskované bílé pruhy

Následuje nástřik modrou LifeColor LC60 Dark Blue (lesklou, případně LC10 matnou). Jak jsem psal, čelo bylo napřed nahoře celé bílé a až pak jsem celý model olepil a nastříkal středový klín modrou. Jedině tak trefíte špičku pořádně. Madla, která by kolidovala s maskováním, dolepuji dodatečně, už nastříkaná.

Modrá vrstva

Pak zalepit vše kromě střechy a stříkáme „vyšisovanou černou“, LifeColor UA723 Weathered Black a už to začíná vypadat dobře. Pomocí stříkaných washů jsem znázornil vybledlý lak (celoplošně přestříkáno ředěným TSC212 White Oxide s potřebnou intenzitou) a zakouření od výfuku a potečený olej (TSC208 Smoke). Semtam už i přejet TSC211 Burnt Brown tam, kde to bude zašlé dohněda. Doporučuju si namíchat „drážní špinavou“ – rez, hnědá, šedá, bílá, hodně to naředit a lehounce foukat v mnoha vrstvách, až to vypadá jak má. Washe jsou vynikající, málo kryjí a dobře se napouštějí do spár.

Model v nástřiku základních ploch s první patinou

Tohle už vypadá jako lokomotiva. Dalším krokem bylo nanesení obtisků a rezavohnědého pigmentu na větrací mřížky. Když se podíváte na opravdový stroj, na mřížkách nevidíte nátěrovou barvu. Na mřížky jsem využil tekuté pigmenty LifeColor ze setu LP05 Trains & Tracks, kde jsou takové ty rezavé a špinavé do hněda, do šeda a podobně. Pigment se nanese tenkým štětcem, zateče ochotně do spár a tam, kde jej nechceme, se dá pomocí přibaleného odstraňovače a ostrého modelářského uchošťouru zase smáznout. Výborná věc.

Sestavený model v konečném laku

Model znázorňuje uvedený stroj zhruba k přelomu let 2013/2014, kdy jsem se k jeho stavbě rozhodnul, tomu o odpovídají popisy a stav. Čelní pluh a nádrž jsou (resp. kdysi byly) tmavě šedé – byly vyměněny v roce 2008, kdy mašina projela šturcem v Otrokovicích.

Nahoře vidíte už i nasazené masky podvozků – ty patinuji taky washem, klasicky do drážní rezavošedé a části kolem ložisek hodně ředěnou černou. Jen uvedu, že podvozek má být široký 2460 mm, tedy v TT 20,5 mm. Za správný údaj děkuji Statistikovi.

Následují antény a houkačky (pozor, každá lokomotiva je má trochu jinak) a pro brněnské lokomotivy typická světla na bocích kapot (nahoře v šedé části mezi stupačkami a lamelami chlazení) indikující zapojené vyhřívání chladicího okruhu elektrickým topidlem (používá se v zimě v depu, aby mašina nezamrzla). Světla jsem vyrobil ze světlovodu průměru 1,5 mm, obroušeného ve vrtačce do cca polokoule. Spodní rovnou část a hranu jsem natřel na bílo (podle mě jde o jakési venkovní domovní světlo na fasádu, plastový spodek a skleněná bublina, žádnou speciální drážní součást), přešedil černým washem a nalepil.

Výše a níže vidíte rozdíl v šedé barvě rámu, daný jen jiným barevným vyvážením fotky. Takže ono záleží na tom, kde budete model provozovat.

Dobré je také napatinovat provozní opotřebení – zábradlí bylo asi původně bílé, ale bílá je dnes jen tam, kde je „ošahané“, jinak je barva zábradlí spíš šedohnědá.

Připojím ještě boční pohledy, aby byl popis kompletní a půjdeme do provozu!

Před dokončením popisu doplním fotku vnitřností – nahoře deska elektroniky, pod ní podvěšený reproduktor, dekodér Zimo MX 648 a powerpack. Motor a setrvačníky jsou původní, jen kardany jsou kratší. Vše se vešlo – tímto tedy vyvracím tvrzení, zmíněné na začátku, že pro stavbu Kocoura se pojezd z V100 nedá použít. Není to pravda, dá se.

Jediné, co bylo potřeba upravit, jsou masky podvozků, které na vnějších hranách kolidovaly se schůdky – imitace brzdy jsou tam proto ucvaknuté a tlumiče vyhnuté víc nasvislo, aby se maska zkrátila. Ale mám tam masky od HekTTora, j ty od DK modelu by se vešly, protože na nich myslím nejsou tak výrazně vyvedené tlumiče a brzdy.

A takhle vypadá rozsvícená lokomotiva vedle tovární družky od Tilliga a svojí „dcery“ 742.701:

742.236 Tillig,742.141 a 742.701 vlastní stavby

A na úplný závěr podvečerní atmosféra z Malé Paky. Další fotografie najdete ve fotogalerii.

Se stavbou modelu jsem začal v době, kdy nic podobného na trhu nebylo. A i když se dnes Kocour dá koupit od MTB i Tilliga (zde dokonce v tomto zbarvení), vlastní stavba má svoje kouzlo a dovolí vymodelovat stroj přesně podle skutečnosti. A lept není ve výsledku tvarově o nic horší, než tovární model.

(c) 2014 – 2021 Jiří Zlámal

Zlámalík Autor článku:

5 komentářů

  1. Ivan
    29. 9. 2021
    Odpovědět

    Jirko, máš to parádní, určitě se budu inspirovat až budu časem stavět Pielsticka, také na pojezdu V100.
    Nejvíce se bojím pojezdu a elektroniky, to jde stále trochu kolem mne.
    Držím palce do další stavby. Co ta 810, je už nařadě? Moje je stále rozdělaná v šuplíku a čeká na dodělání kolejiště.
    Měj se
    Ivan

  2. Zlámalík
    1. 10. 2021
    Odpovědět

    Ahoj Ivane, u Pielsicka bych se bál o výšku kapot, spíš mrkni na řešení mojí 742.701. S elektronikou pomůžu, mám nějaký desky v zásobě.
    810 čeká na ukončení agrotechnické sezóny 🙂

  3. Jenda
    7. 3. 2024
    Odpovědět

    Když se teda porovnává s továrníma modelama, tak za mě rozhodně nejsou tovární lepší, než ten lept. Krom svého laku ten lept je prostě jemnější a přesnější. Možná bych volil pro lept plech tloušťky 0,2 než 0,3mm. Zjemnilo by to detaily. Místo podvozků V100, které jsou rozvorem mimo klasické kývačkové podvozky ČKD rozvorem, tak bych objednal u Kuehna/Roco nebo MTB podvozky jako ND a ty použil.

  4. Zdeněk Kolář
    25. 3. 2024
    Odpovědět

    Dobrý den pane Zlámal. Píšu Vám z Boskovic.Je škoda,že jsem se s Vámi nemohl osobně setkat při Vaší návštěvě u pana Nováka. Chtěl jsem se Vás zeptat na Vaši zkušenost se základní barvou Galvinol,kterou doporučujete v tomto příspěvku.Píšete,že jako další vrstvy používáte barvy akrylátové.Zajímá mne jestli se na tento základ dají aplikovat i klasické barvičky syntetické. Děkuji za Vaši odpověď. Kolář

  5. Jiří Zlámal
    25. 3. 2024
    Odpovědět

    Galvinol je lepivý lak na bázi akrylu, s nějakými rozpouštědly pro stříkání. Nedokážu říct, co to udělá, radši bych to vyzkoušel.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *