Last updated on 24. 10. 2024
Na velké projekty není čas, když se dělají ještě větší. Tedy vysněné velké kolejiště musí počkat, dokud nebude opravený dům. Ale touha si pohrát zůstává. Aniž bych to plánoval, dopadlo to stejně, jako již minule – z kolejí, provizorně položených na okně, vyrostlo malé kolejiště.
Pozn. autora: tento článek byl upraven v létě roku 2024 pod dojmem z knih Jamese Hiltona, který bere kolejiště jako umělecká díla a tak k nim i přistupuje. Zde tedy najdete jak kolejiště vzniklo a co se na něm nachází. Stavební postupy a technické finesy budou pak námětem druhého článku.
Když jsem se natrvalo přestěhoval do bývalé rodinné chalupy, otevřely se mi i možnosti modelářské. Plánované větší kolejiště najednou nebylo potřeba vymýšlet ze segmentů kolem obýváku v bytě, ale naskytla se možnost využít podkroví – kolejiště tak bude moci být stabilní a výrazně velkorysejší. Ale – na starém domě je pořád práce jako na hradě. Tedy kolejiště vznikne, ale asi mnohem později. Do té doby by ovšem bylo dobré něco vymyslet…
Trošku ze zoufalství jsem si rozložil koleje s podložím na parapetu okna – v kuchyni jsou okna dvě, s hlubokými parapety a mezi nimi je úzký soklík. Na jednom okně byla jakože stanice a na druhém vlečka a odjezd na širou trať. Parapety byly v té době ještě surové, betonové, na nich nějaká výzdoba pro navození atmosféry domova… Ale jezdilo se!
Pravá strana byla na velikonoce 2020 radostnější a i „substrát“ vypadal spokojeně:
Celé to byla spíše legrace a z nouze ctnost, ale pak mi to (opět) nedalo. Malých kolejišť v té době mezi modeláři přibývalo a toto uspořádání přímo vybízelo ke ztvárnění provozu odněkud-někam či třeba koncové stanice lokálky. A prostorové omezení znamenalo výzvu a současně jasné mantinely pro návrh, což je vždy lepší, než mít místa nadbytek. Idea byla tedy na světě a bylo potřeba vymyslet obsah.
Levá část – stanice
Řešení nakonec dopadlo zcela klasicky – první nápad je ten nejlepší, takže jsem vlastně jen zkopíroval to, co vidíte na fotkách výše a dal tomu trochu fazónu. Na levém okně se nachází malá koncová stanička se skladištěm, s nakládkovou kolejí umístěnou netradičně z opačné strany výpravní budovy a s krátkou vlečkou k silu. Musím poděkovat kolegům modelářům z fóra, kteří měli spoustu dobrých nápadů a hlavně odborných připomínek, které pomohly stanici vylepšit.
Stanice je sice koncová, ale levý konec první koleje mizí za stromy, takže může simulovat buď pokračující trať, nebo se zde umístí uzávěra koleje. Stanice má znázorňovat současnou epochu a obě koleje tak budou dopravní. I v takto malé stanici budou tedy tři kusé koleje pro nákladní vozy a dvě průjezdné dopravní koleje. To dovolí pestrý provoz s množstvím různých druhů vozů. U budovy může stát například motorový vůz řady 840 (RS1), na druhou kolej se vejde krátký manipulák a po odjezdu motoráku může vozy přistavit na vlečku. Proto také počítám s vlaky jen o dvou až třech vozech – dobrovolně stanovené omezení délky na 27 cm plus lokomotivu se ještě ukáže důležité.
Vhodné vozy k využití na takovýchto vlečkách a nakládkových kolejích skvěle popisuje kolega Vovo na MojeTT.cz v článku o vlečkách.
Jako staniční budova poslouží na těchto stránkách popsané „Červené Janovice“ – zde jako stanice Malá Paka, jinak budova podle normálie LVI/H. U budovy jsou samozřejmě lavičky s cestujícími, v okně kvetou muškáty a nechybí ani jízdní řády a mapy. Přechod přes koleje s výdřevou přes výhybku je inspirován stanicí Krhanice na Posázavském Pacifiku.
Současně ale naše stanice prošla nedávno modernizací – výhybkové přestavníky jsou tedy typu AŽD EP600 a ve stanici jsou vjezdová i skupinová odjezdová návěstidla. Vzorem pro návěstění byla Lomnice nad Popelkou, krásný mix všech možných řešení. Skupinové návěstidlo odjezdové dvousvětlové a naopak na vjezdu pětisvětlové… Všechno jde.
U kusé koleje bude stát malé skladiště typu 353/H s rampou, ke kterému je možné opět přistavit jeden dva vozy. V současné době se již na dráze skladiště nepoužívají a jejich budovy jsou demolovány, nebo prodány soukromým firmám. Zvolil jsem druhou možnost a ve skladišti fiktivně sídlí firma mého šéfa a evidentně se mu daří, mám z toho radost! Oplocení rampy je opět okoukáno z Pacifiku, tentokrát z Poříčí nad Sázavou. U skladiště na veřejném prostranství stojí kontejnery na tříděný odpad, dbáme na čisté okolí.
Z druhé strany skladiště je – netypicky za staniční budovou – přivedená nakládková kolej, další prvek pro zpestření provozu. Sem je možné přistavit celkem cokoliv k volné nakládce – plošinové vozy, dřevo, kusové zboží, nakonec i cement či nějakou cisternu. Opěrná stěna dělá koleji neutrální pozadí a zvedá terén tak, aby pozorovatel neřešil, co je vidět za kolejištěm skrz okno.
Na pravé straně stanice pak z této koleje odbočuje vlečka k sýpce – délka koleje za staniční budovou přitom dovoluje k sýpce zasunout dva vozy Tds úvratí i tehdy, když ze zadní strany skladiště stojí vozy k nakládce.
Sýpka má svůj základ v modelu sýpky z Telče, který vyráběla Igra, ale trochu po vzoru Dačic je zmenšená na čtyři okenní osy. Sýpce, stejně jako skladišti, se věnuje tento článek.
Vedle staniční budovy ještě vznikl malý parčík s betonovým hradem – tento detail mne už jako malého kluka uchvátil na nádraží v Třeboni a tady proto nemohl chybět! Model hradu je poněkud okleštěný Bouzov, který vypadá k danému účelu dostatečně kýčovitě, puristé prominou.
I přes to, že celá levá polovina kolejiště měří přibližně 100 x 25 cm, má každá popsaná část dostatečný prostor a navzájem se neruší. Naopak, vzniklo množství malých zákoutí, které mají svoji atmosféru. Každé z nich se dá pozorovat samostatně, případně skrz něj pozorovat dění na vzdálenějším konci stanice.
Střední část – trať
Střední část kolejiště znázorňuje širou trať a je tvořená jednokolejnou tratí, vedenou převážně na náspu – jen na levé straně u stanice trať vede podél svahu s břízami, aby bylo možné odůvodnit výškový rozdíl a opěrnou zídku ve stanici u sýpky. Na pravé straně tohoto dílu pak niveleta stoupá a směrově se jedná o několik navazujících úseků, aby se vytvořil dojem delší tratě s různým charakterem okolí, Tomu odpovídá i foliáž, imitující vlhčí zákoutí pod svahem či naopak sušší místa na náspu.
Uprostřed střední části se nachází klasický kamenný propustek s ocelovou mostovkou (ze stavebnice KB model). Propustek je sice klasický, ale v současné epoše je potřeba jej doplnit o ocelový kabelový žlab, aby byl dojem jak má být:
S ohledem na skutečné délky je střední část vlastně záhlavím stanice a skoro až po mostek je dovoleno (a vlastně i nutné) vytahovat ze stanice vozy při posunu. O délku vozu před tímto místem je proto umístěno vjezdové návěstidlo, již zmíněné „pětisvětlo“ s přivolávací návěstí a traťový telefon.
Zde je také vidět celkové rozměry – v této užší části má střední segment šířku jen 6 cm!
Na fotkách ještě chybí traťové značky a některé doplňky, i tištěné pozadí bylo mezitím vyměněno za příhodnější. Jakmile to bude možné, fotky vyměním za aktuální.
Pravá část – tunel, přesuvna a kamenolom
Na pravém okně jsem plánoval přesuvnu jako deponii na vozy a lokomotivy. Tři koleje na posuvné destičce, kde by bylo možné odstavit dvě soupravy, nějaké kusé koleje na odstavení lokomotivy a motoráku. Protože přesuvna musí zůstat dostupná pro obsluhu (děkuji kolegům za přínosné připomínky), tak by bylo lepší ji mít buď za kulisou nebo vhodně maskovanou stromy či terénem.
Jeden z prvních nápadů na řešení pravé části – nakonec celkem odpovídající tomu, co vzniklo – vidíte níže. Tvar pravého dílu je daný dost netypickým oknem – je totiž ze třetiny kryté boční stěnou, která tak úplně nenavazuje a do okna přesahuje, takže parapet tam ubíhá.
Abychom do motivu dostali něco romantiky, odbočka do lomu by měla být doplněná strážním domkem ve svahu nad tratí. Podél domku bude malým údolíčkem stékat potok a pod tratí proteče skrz dva propustky. Hlavní trať pak vjede do tunelu, za kterým bude již skrytá přesuvna.
Tohle byly návrhy, nakonec zde byl o finální provedení sveden největší boj – od imitace kamenolomu nad tunelem (nesmysl), přes skládku dřeva a jen zářez (provozně nevyhovující, vzhledově divné) až po velký kopec s vlečkou na jeho úpatí (strašné, kopec připomínal bochník chleba). Zásadní pro úspěch bylo radikální zmenšení kopce na uvěřitelnou velikost – v takto malé ploše udělají většinu objemu stromy a nějaké zbytečné terénní tvary by vytvářely dojem krtince.
Opět se i tady jedná o malinká samostatná zákoutí – potok pod skálou, pěšinka v lese nad tunelem, kluk, házející psovi klacek… Taky dva různé propustky (starý na trati, nový na vlečce). A nesmíme zapomenout na detaily – vlečku si stavěl majitel kamenolomu, barva štěrku tedy odpovídá okolním skalám, co vytěžili, zatímco trať stavěl „erár“ před mnoha lety a kámen si dovezl.
Za tunelem je kopec odříznutý a zde se nachází přesuvna o délce již dříve zmíněných 27 cm, která dovoluje manipulaci až se dvěma vozy Eas, Smmps či Hbbillns, nebo se třemi Es či Tds/Tdgs. Přesuvna je založena na lineárním posuvu s krokovým motorem a řízená Arduinem.
Na kusé koleje za přesuvnu se pak vejde jak Herkules (ER20), který je dnes často k vidění na různých lokálkách s vlaky pro kůrovcové dřevo, tak motorák RegioShuttle („Štrůdl“), který zde zajišťuje osobní dopravu. Další dvě kusé koleje jsou schované pod kopcem za skálou (tam, kde na fotce níže stojí modrý vůz). Tyto koleje jsou na zadní straně zvedací a vozy tak lze spustit na přesuvnu samospádem. Více v technickém článku o tomto kolejišti.
Kamera na stožáru zajišťuje přehled o tom, co a kde stojí – z pohledu obsluhy je tato část skrytá jednak ve výklenku okna a jednak za stromy. Na přední hraně je proto umístěný malý monitor, který situaci za kopcem zobrazuje. Návštěvník a pozorovatel zato ani nepozná, že půl kopce chybí.
Ten největší tahák je ale umístěný na vlečce z přední strany. Po mnoha debatách na fóru jsem dospěl k řešení, které dovolí poměrně reálné ztvárnění skutečnosti – vlečka slouží kamenolomu, který je fiktivně umístěný mimo kolejiště. Na vlečce je umístěná pouze násypka štěrku a ten se k ní dostává po dopravníkovém pásu. Takhle podobně je to uspořádáno v lomu Košťálov – a násypku jsem se se rozhodl postavit podle skutečnosti. Její vznik a provedení popisuji v samostatném článku.
Okolí vlečky znázorňuje běh dějin tímto místem. Nejprve zde stála kamenná rampa s výsypkou do vagónů, ke které se kámen vozil cestou úvozem shora, řešení podobné tomu v Kořenově. Za socialismu přibyla betonová opěrná stěna z bloků ŽPSV a dopravník skrz plechovu boudu na pravém konci panelu – a nakonec, v současnosti je na tomto místě umístěná moderní násypka s novým dopravníkem a budkou obsluhy.
Opět se jedná o samostatný detail – souprava s lokomotivou opticky nezasahuje do okolí tunelu, opěrné zdi jsou rozdělené na kratší úseky a vlečka se tak jeví delší, než doopravdy je. Užitečná délka koleje umožňuje pod násypku přistavit dva vozy, které lokomotiva následně přemístí cestou posunu do stanice, tam je objede a odveze pryč – zde tunelem na přesuvnu. Přistavení prázdných vozů proběhne shodně, jen v opačném pořadí a není třeba vozy objíždět, ze stanice se na vlečku sunou. Násypka je osvětlená pro noční provoz a dopravci toho využívají:
Na závěr jedna fotografie celku, která uvede vše do souvislostí. Kolejiště takto může fungovat celou zimní sezónu, když není potřeba okna otevírat (v kuchyni je ještě i jiné okno). Na silonech zavěšený LED pásek v kulatém profilu zajišťuje potřebné osvětlení a současně nebrání provozu domácnosti.
Bližší popis vzniku tohoto kolejiště se zaměřením na technické detaily a tvorbu krajiny najdete v následujícím článku.
Množství dalších fotek z provozu, zachycujících stav po dokončení, můžete shlédnout v Galerii.
Věřím, že se Vám realizace líbí a budu rád když se na tyto stránky budete vracet.
(c) Jiří Zlámal 2020 – 2024
Tak tenhle blog je fakt pecka pane Zlámalíku. Opravdu krásná práce. Velký dík že to sdílíte, protože koukat na to jak zvládáte tvořit super realistickou krajinu je fantazie.
Jirko, konečně jsem našel čas na tvůj článek, hezky sepsáno. Na DF jsem nějak přehlídl zvedací koleje, to už pořádná lubůstka. Mini kolejiště, ale je plné inspirace, díky že se podělíš.
Jdu na další článek ????
Ivan
Jirko Hiltone Zlámale 🙂 ,
rozdělení popisu do dvou samostatných částí (ideově oddělených) je dobrý nápad.
Tvé kolejiště je z rodu těch příslovečně „malých a milých“. Myslím si, že kdyby ho pan James H. viděl, že by měl radost a že by ten námět, jeho krásné provedení i Tebe jako autora tohoto všeho upřímně pochválil.
A layout Tvé modelové Malé Paky myslím použil i Milan Ferdián v jedné ze svých „snových miniatur“. Zřejmě intuitivně, mimoděk – ta stance má totiž na svoji velikost velmi vhodnou, provozně „výživnou“ topologii a jisté své kouzlo.
Díky za sdílení a inspiraci dalším modelářům, a ať se Ti i nadále daří!