Malá Paka – kolejiště na okno

Na velké projekty není čas, když se dělají ještě větší. Tedy vysněné kolejiště musí počkat, dokud nebude opravený barák. Ale touha si pohrát zůstává. Takže to udělám jako na začátku – z provizorně položených kolejí na okně se stane, možná, malé kolejiště. Tentokrát ne jako základ něčeho většího, ale jako uzavřený celek.

Celý nápad spočívá ve využití toho, co už mám nakoupeno a postaveno, jen to nečinně odpočívá ve skříni. Současně mi kolejiště poslouží jako trenažér pro DCC řízení příslušenství. Účelem kolejiště bude nejen si pohrát, ale taky ukázat návštěvám „jak ty vláčky jezdí“, což vypadá nejlíp, když do panelu nemusíte pořád nějak rukama zasahovat a dá se řídit z ovladače na dálku.

Výchozí stav jsou dvě špaletová okna v „šedesátce“ zdi, s parapety hlubokými asi 25 – 30 cm a soklíkem mezi nimi. Idea je jednoduchá – na okně vlevo bude malá koncová stanička s nějakou vlečkou, kde se dají využít různé vozy, aby to vypadalo efektně a přitom provozně věrně. Mezi okny kus trati vedený po soklu. Na pravém okně pak deponie pro vozy a lokomotivy, maskovaná fotografickou kulisou nebo krajinou. Rozměry jsou dány, proto počítám s vlaky jen o dvou až třech vozech. Ale i s tím se dá pohrát a aspoň člověk netráví hodinu vybalováním, přípravou a pak zase ukládáním.

Nápad je zatím „v řešení“, ale musím poděkovat kolegům modelářům z fóra, kteří měli spoustu dobrých nápadů a hlavně odborných připomínek, které pomohly stanici vylepšit.

Výše je idea stanice na levé okno. Stanice je sice koncová, ale levý konec koleje mizí za stromy, takže by mohl simulovat buď pokračující trať, nebo se tam osadí pražec napříč a uzávěra koleje, dál se letos nejezdí, sorry.

Jsme v současnosti, takže zavedeme provoz podle předpisu D3 a obě koleje budou dopravní. Délky jsou natěsno, ale když se k budově postaví motorák 840, je to akorát. Na druhou kolej se vejde krátký manipulák a po odjezdu motoráku může manipulovat. 

Stanice Malá Paka

Jako staniční budova poslouží na těchto stránkách popsané „Červené Janovice“ – zde to bude stanice Malá Paka, jinak budova LVI/H. U kusé koleje bude stát malé skladiště typu 353/H s rampou, ke kterému půjde přistavit jeden dva vozy.  Z druhé strany staniční budovy je kolej pro nakládku – ať už dřeva nebo čehokoli jiného – a krátká vlečka. U ní bude stát sýpka – základ bude mít v modelu sýpky z Telče, který vyrábí Igra, ale po vzoru Dačic bude zmenšená na tři okenní osy.

Vhodné vozy k využití na takovýchto vlečkách a nakládkových kolejích skvěle popisuje kolega Vovo na MojeTT.cz v článku o vlečkách.

Na pravém okně bych chtěl mít přesuvnu jako deponii na vozy a lokomotivy. Tři koleje na posuvné destičce, kde by bylo možné odstavit dvě soupravy, nějaké kusé koleje na odstavení lokomotivy a motoráku.  Protože přesuvna musí zůstat dostupná pro obsluhu (děkuju kolegům za přínosné připomínky), tak by bylo lepší ji mít buď za kulisou nebo vhodně maskovanou stromy či terénem. Tvar pravého dílu je daný dost netypickým oknem – je totiž ze třetiny kryté stěnou, kterou tam původní majitel kdysi dostavěl, když chalupu předělával. 

Nejpravděpodobnější verze bude v popředí zobrazovat lom, resp. nakládku štěrku. Nápad mi vnuknul kolega Vovo ve svém článku, kde popisuje různé možnosti řešení nakládky v kamenolomech. Tahle volba je snadná ke zhotovení a do současné epochy plně zapadá.

Abychom do motivu dostali něco romantiky, odbočka do lomu bude doplněná strážním domkem, který bude osazen ve svahu a od tratě oddělen zídkou. Podél domku bude malým údolíčkem stékat potok a pod tratí proteče skrz dva propustky.

Hlavní trať pak vjede do tunelu nebo jen do zářezu zarostlého stromy – za ním se už vyjede na přesuvnu.

Přesuvna bude nejprve ovládaná ručně, časem bych ji ale rád posouval motorem a řídil skrz DCC. Délka mostu přesuvny 27 cm umožní manipulaci až se dvěma vozy Smmps či Hbbillns (skutečné délky okolo 14 m), nebo se třemi Es či Tds/Tdgs. Na kusé koleje za přesuvnu se pak vejde jak Herkules, který je dnes často k vidění na různých lokálkách pro kůrovcové dřevo, tak (na zadní kolej) motorák RegioShuttle („Štrůdl“), který bude zajišťovat osobní dopravu. Další dvě kusé koleje budou schované pod kopcem.

Končící stavební sezóna mi dovolila přesunout úsilí od stavby skutečné ke stavbě modelové. Během týdne a něco vznikly všechny tři rámy, resp. „bedýnky“ jednotlivých dílů. Nic překvapivého – topolová překližka 8 mm z hobbymarketu, obehnaná po obvodě pruhem toho samého materiálu o výšce 45 mm.

Jakmile byly rámy hotové, dalo se začít stavět. Plán stanice jsem si nejprve z Wintracku vytiskl na dlouhý papír a vyzkoušel, jak se na okno vejde. No…. No dobře. Je to dost natěsno, bohužel krycí lišta okna zasahuje do prostoru zrovna v místě budovy a to tam musím ještě protáhnout kolej na volnou skládku.

Stanice Malá Paka na plánu

Pro znázornění terénu využiju desky z XPS, extrudovaného polystyrenu, který se výborně řeže a drží rovinu. Stanice bude na plátu 5 mm silném, to na znázornění odvodnění stačí. Navíc část za skladištěm bude o dalších 5 mm výš pro lepší „okometrický“ dojem.

Stanice Malá Paka - XPS položen

Střední díl je zajímavější – výšku segmentu jsem snížil a tak může vzniknout násep a v něm propustek (od KB model, kat. č. 4403).

Střední segment

Od mostku směrem doprava trať stoupá o 20 mm, jedeme do hor.

Střední segment s vlakem

Pravá část s přesuvnou dala trochu přemýšlení a zkoušení, protože místa není nazbyt. Vedle přesuvny budou pod kopcem dvě koleje na deponování souprav. Jenže jsou v souběhu s viditelnou tratí, přičemž osová vzdálenost kolejí je na povoleném minimu 38 mm. Navíc je potřeba schovat lokomotivu ještě před přesuvnou do zářezu pod stromy nebo do tunelu (aby si mohla nepozorovaně připojit vozy z přesuvny) – takže svah zářezu (tam co končí světlá část kopce) je spíše zeď.

Řešení se našlo jako obvykle, když se člověk vrátí na začátek. Odbočka na vlečku se posune co nejvíc doleva, vlečka se napřímí a namísto zářezu vznikne tunel. Tím se kopec dostane do reálnějších tvarů a bude vypadat uvěřitelně. Tunel zase ocení děti a návštěvy, přece jen je to kolejiště i na hraní a předvádění, než věrný model skutečné stanice.

Pravá strana - model terénu

Po vyzkoušení (viz foto nahoře) došlo ještě k jedné úpravě – vlečka od odbočné výhybky o fous klesne a nebude tak vyžadovat odvrat, řešení se přiblíží již výše odkazovanému Košťálovu.

I přes výše popsaná tvůrčí muka ale stavba celkem pokračuje. Povedlo se nalepit a zapojit všechny koleje včetně odizolování všech srdcovek a kolejových úseků (sice to bude řízeno DCC, ale pro případnou detekci obsazení se hodí mít koleje zapojené samostatně). Navíc nevěřím prodávaným spojkám kolejnic – tak každý kus mosazi má svůj přívod zespodu.

Stanice

Obobně se povedlo udělat i pravou část, kam jsem použil mírně upravenou výhybku WL20 od Kühna – uřezal jsem zespodu všechny plastové spojky pod kolejnicemi a výhybku tvaroval v ruce tak dlouho, až se stala skoro symetrická.

Pravá část

Dorazily i servopřestavníky a dekodéry od DCCdoma, tak jsem to hned vyzkoušel:

Přestavníky Němeček a dekodér DCCdoma

A už nezbývalo, než přestavníky osadit pod panel a vše zapojit. Mám v tom rád pořádek, proto je tam tolik drátů. Samostatně je vedeno napájení DCC-trakce a DCC-ovládání. Jsou to ty samé signály, ale už od centrály je vedu odděleně pro snížení rušení a pro oddělení zátěže od dekodérů příslušenství. Samostatně je vedeno i napájení 12 V pro příslušenství. Nepoužívám volné vodiče vedené od kolejnic až na nějaký napájecí bod, ale každá kolejnice je vyvedená samostatně skrz desku na pájecí očko s popisným štítkem, aby se dala odpojit, změřit a bylo jasné, odkud co vede. Stejně tak i výhybky mají pod deskou sadu pájecích oček s popisem. Až z těchto oček vedou vodiče dál.

Stanice zespodu

Na hraně segmentu je nalepený dřevěný špalík, kolejnice jsou k němu připevněné skrz drát, připájený na kolejnici zespodu a zalepený kolmo do špalíku. Tak nehrozí vytržení a je to nafurt.

Spojení elektrorozvodů (12 V, DCC trakce a DCC ovládání) je řešeno konektory Canon, které současně fixují segmenty vůči sobě. Na segmenty, položené na okně, nepůsobí žádné síly, jako to třeba mají moduláři, takže to stačí.

Spojení segmentů

A tím se kolejiště stalo sjízdným, zatím bez přesuvny. Ale i ta se už rýsuje, těsně před Vánoci dorazil z Číny potřebný mechanismus:

Lineární posuv s krokovým motorem

Jedná se o lineární posuv s krokovým motorem – na šroubovici o stoupání 6 mm/ot. je nasazen vozík, vedený precizním kuličkovým vedením, šroubovice je poháněna krokovým motorem o 200 krocích na otáčku. Celek se upevní do rámu a most přesuvny bude připevněn k vozíku. Řízení obstará DCC dekodér, který vyvíjím a zkouším za pomoci kolegy Fuldy, postavený na Arduinu. Ideálně tak, že v DCC ovladači zadám polohu a přesuvna se tam sama přesune.

Výše vidíte pokusnou sestavu na laboratorní destičce, řízenou zatím tlačítky, ale už funkční.

Pohon přesuvny vestavěný v rámu

Takto bude pohon v kolejišti osazený – na příčném plechu bude držet most přesuvny.

Přesuvna - kompletace mostu

Most je upevněn přes podložky z pěnové gumy, aby se dal dotahováním šroubků přesně vyrovnat vůči okolním kolejím.

Na fotce výše jsou už osazené i skryté koleje pod kopcem (ty dvě vpravo nahoře). Tady jsem nachystal jednu libůstku – koleje jsou sklápěcí! Důvod – pokud bude kolej pod kopcem, jak z ní vyvézt vozy? No, pomůže servopohon a gravitace:

To je zatím aktuální stav. Postup můžete sledovat i v diskuzi na stránkách modely.biz, kde najdete nejnovější dění. A za připomínky tady či na fórech předem díky!

Pokud se vám minikolejiště líbí, tak spoustu inspirace najdete třeba na stránkách, které založil Carl Arendt v sekci malých kolejišť. Tam je nápadů na několik let studia.

(c) Jiří Zlámal 2020 – 2021

Zlámalík Autor článku:

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *