Malá Paka – stavby, krajina, doplňky

Last updated on 7. 8. 2024

Toto je druhá část článku o stavbě kolejiště na okno. V první části popisuji vznik kolejiště, jeho návrh a řešení z pohledu pozorovatele, zde se zaměříme na popis stavby a technických fines.

Chronologicky se jednalo o prolínání tří sezón, kdy se mísily různé práce na různých částech – dodržet ale časovou posloupnost zde nemá žádný význam, raději se držme tematického popisu jednotlivých stavebních fází. Někde proto bude možná na fotce něco navíc, prosím tedy o pochopení.

Konstrukce segmentů a pokládka kolejí

Všechny tři segmenty kolejiště mají velice klasickou konstrukci – topolová překližka 8 mm z hobbymarketu, obehnaná po obvodě pruhem toho samého materiálu o výšce 45 mm, slepeno lepidlem Pattex Wood. Při délce cca 1 metr a šířce max. 30 cm to úplně stačí. Napříč jsou umístěny další výztuhy pro omezení kroucení a rezonance.

První pokus, jak se navržené kolejiště vejde. No…. No dobře. Je to dost natěsno, bohužel krycí lišta okna zasahuje do kolejiště zrovna v místě, kde stojí staniční budova a to tam musím ještě protáhnout kolej na volnou skládku…

Pro znázornění terénu využiju desky z XPS, extrudovaného polystyrenu, který se výborně řeže a drží rovinu. Stanice bude na plátu 5 mm silném, to na znázornění odvodnění stačí. Navíc zadní část bude o dalších 5 mm stoupat pro lepší „okometrický“ dojem. Poznámka: stavba probíhala v době Covidu a sehnat pevnější materiál, než tento celkem řídký XPS pod podlahy, bylo poněkud obtížné.

Střední díl je zajímavější – základní „dřevěnou“ výšku segmentu jsem snížil a tak může vzniknout násep a v něm propustek (od KB model, kat. č. 4403).

Pravá část s přesuvnou dala trochu přemýšlení a zkoušení, protože místa není nazbyt. Vlevo vedle přesuvny budou pod kopcem dvě koleje na deponování souprav. Jenže jsou v souběhu s viditelnou tratí, přičemž osová vzdálenost kolejí je na povoleném minimu 38 mm. Navíc je potřeba schovat lokomotivu ještě před přesuvnou do zářezu pod stromy nebo do tunelu (aby si mohla nepozorovaně připojit vozy z přesuvny) – takže svah zářezu (tam co končí světlá část kopce) je spíše zeď.

Řešení se našlo jako obvykle, když se člověk vrátí na začátek. Odbočka na vlečku se posune co nejvíc doleva, vlečka se napřímí a namísto zářezu vznikne tunel. Tím se kopec dostane do reálnějších tvarů a bude vypadat uvěřitelně. Tunel zase ocení děti a návštěvy, přece jen to má být spíš kolejiště na hraní a předvádění, než věrný model skutečné stanice.

Po vyzkoušení (viz foto nahoře) došlo ještě k jedné úpravě – vlečka podél přední hrany nebude oproti trati stoupat, ale o kousek klesne. Tím se vyloučí potřeba budovat odvrat, který by se rozumně nevešel. Řešení se přiblíží již v prvním článku odkazovanému Košťálovu.

Pro odbočení na vlečku jsem použil mírně upravenou výhybku WL20 od Kühna – uřezal jsem zespodu všechny plastové spojky pod kolejnicemi a výhybku tvaroval v ruce tak dlouho, až se stala skoro symetrická.

Na tomto segmentu je potřeba ztvárnit na poměrně malém prostoru kus krajiny, umístit tady přesuvnu a odstavné koleje a ještě by to nemělo vypadat moc uměle. Zkusíme nejprve vytvořit masiv…

…pak ho zase ořezat…

…až vznikne něco takového:

Vlevo má být strážní domek (na zvýšeném terénu), dál pak skála, která kryje terénní skok nad zvedacími kolejemi, tunelový portál a vzadu výřez na přesuvnu. Vpředu pak vlečka do kamenolomu s nějakým naznačením nakládky. Tvar kopce se mi ale nelíbil, vypadalo to jako vydlabaný bochník, svahy byly moc ostré a díra na přesuvnu byla velice vidět.

Sestavil jsem tedy alespoň tunelový portál s klenbou – trať je do ostrého oblouku a vzhledem k nedostatku volného místa okolo je i portál zmenšený oproti normě na nutné minimum. Nicméně, vůz řady Bmto („Kühnovo patro“) projede bez závad, tak si můžu být jistý, že projede všechno.

Po mnoha pokusech jsem za vydatné pomoci kolegů modelářů z fóra dospěl ke kombinaci tvaru kopce, skal a portálu, která vypadá uvěřitelně. Pro jistotu jsem zakomponoval pár stromků, abych viděl, jak to bude působit.

Po několika pokusech vznikl i přijatelný návrh toho, jak by mohla vypadat nakládka v kamenolomu. Nesmí být moc velká, to přerážela krajinu okolo tunelu. Nesmí být moc dlouhá – to vypadalo, že tam nic jiného není. Neměla by být moc malá, aby se zachovalo zdání, že lom je „hned za rohem“… V přední straně kopce bude proto udělaný odřez, zajištěný opěrnou zdí. Nad kolejí bude stát ocelová násypka po vzoru lomu v Košťálově a k ní povede pásový dopravník. Okolo přibudou ještě nějaké vyčnívající kousky skály, aby se imitoval masiv kopce.

Elektroinstalace, automatizace

Po definitivním položení kolejí byl prostor na elektroinstalaci. Kolejiště bude řízeno DCC, ale pro detekci obsazení se hodí mít koleje zapojené samostatně. Navíc nevěřím prodávaným spojkám kolejnic – tak každý kus kolejnice má svůj přívod zespodu.

Dorazily i servopřestavníky a dekodéry od DCCdoma, tak jsem obojí hned vyzkoušel:

A už nezbývalo, než přestavníky osadit pod panel a vše zapojit. Mám v tom rád pořádek, proto je tam tolik drátů. Samostatně je vedeno napájení DCC-trakce a DCC-ovládání. Jsou to ty samé signály, ale už od centrály je vedu odděleně pro snížení rušení a pro oddělení zátěže od dekodérů příslušenství. Samostatně je vedeno i napájení 12 V pro příslušenství. Nepoužívám volné vodiče vedené od kolejnic až na nějaký napájecí bod, ale každá kolejnice je vyvedená samostatně skrz desku na pájecí očko s popisným štítkem, aby se dala odpojit, změřit a bylo jasné, odkud co vede. Stejně tak i výhybky mají pod deskou sadu pájecích oček s popisem. Až z těchto oček vedou vodiče dál.

Na hraně segmentu je nalepený dřevěný špalík, kolejnice jsou k němu připevněné skrz drát, připájený na kolejnici zespodu a zalepený kolmo do špalíku. Tak nehrozí vytržení a je to nafurt.

Spojení elektrorozvodů (12 V, DCC trakce a DCC ovládání) je řešeno konektory Canon, které současně fixují segmenty vůči sobě. Na segmenty, položené na okně, nepůsobí žádné síly, jako to třeba mají moduláři, takže to stačí.

A tím se kolejiště stalo sjízdným, zatím bez přesuvny. Ale i ta se už rýsuje, těsně před Vánoci dorazil z Číny potřebný mechanismus:

Jedná se o lineární posuv s krokovým motorem – na šroubovici o stoupání 6 mm/ot. je nasazen vozík, vedený precizním kuličkovým vedením, Šroubovice je poháněna krokovým motorem o 200 krocích na otáčku. Celek se upevní do rámu a most přesuvny bude připevněn k vozíku.

Takto bude pohon v kolejišti osazený – na příčném plechu bude držet most přesuvny. Most je upevněn přes podložky z pěnové gumy, aby se dal dotahováním šroubků přesně vyrovnat vůči okolním kolejím.

Řízení přesuvny obstará DCC dekodér vlastní výroby, postavený na Arduinu (tímto děkuji kolegovi Fuldovi za cenné rady). Přesuvna dovoluje ovládání DCC ovladačem, podobně jako výhybky – každá poloha má svoje tlačítko plus jedno slouží na úvodní kalibraci. Displej bude umístěný obsluze na očích, neboť přesuvna je skrytá za kopcem.

Přesuvna obsahuje nouzový stop, aktivovaný buď tlačítkem na kolejišti, nebo DCC ovladačem – při ztrátě DCC signálu v kolejích se zastaví i přesuvna. Po odstranění problému lze znovu zvolit povel, kam se má most přesunout. Idea blokovat posun pomocí optozávory s fotobuňkami byla zavržena pro složitost a řešení se našlo v „couvací“ kameře do auta, která navíc ukáže, na které koleji stojí jaké vozidlo.

Více o řešení ovládání přesuvny a co se za tím skrývá, najdete v samostatném článku na tomto webu.

Skryté koleje pod kopcem dostaly jednu libůstku – koleje jsou zdvihací! Důvod – pokud bude kolej schovaná pod kopcem, jak z ní vyvézt vozy? No, pomůže servopohon a gravitace:

Stavby na kolejišti, krajina

S ohledem na stísněnost celého kolejiště jsem nejprve sestavil budovu skladiště, abych ji mohl vsadit do terénu a přiměřit výšky a přechody. Zadní kolej za budovou je totiž o 5 mm výše, což sice vypadá fajn, ale na té krátké vzdálenosti působí drobné komplikace s přechody mezi rovinami.

Tady se ukázal problém – Igra svoje stavebnice staví moc vysoko, podkladový karton hotové stavby má přijít položit na plochu v rovině temene kolejnice. Takže při zaštěrkování kolejí u skladu bude vidět podstavec. To je špatně, podklad musí být utopený, aby jej bylo možné přesypat. Rampa a sokl jsou prostě o 4 mm nižší, než by měly být…

Zkusil jsem to vyřešit ořezáním kartonu těsně po obvodu a dolepením korkového pásku, který bude krýt vzniklý „svah“ mezi kolejí a rampou u skladiště, pod kterou je vidět – z pohledu návštěvníka by to nemuselo tolik vadit.

Hned na to následovala i sýpka, která pro změnu okupuje velkou část pravé strany a je pro rovinu taky určující. Stavba obou budov je zdokumentována v samostatném odkazovaném článku.

Plochu, kde bude nějaký finální povrch (tráva, cesta) jsem napřed polepil tenkým korkem a na něj podle potřeby pak vrstvil karton. Je dobré karton stříknout základovou barvou ve spreji nebo nějakou barvou bez vody, aby se pak nekroutil. „Hmotu“ okolního terénu pak tvoří XPS polystyren, ořezaný nožem do požadovaného tvaru. Na ploše není moc místa na nějaký rozvinutý terén, přesto by byla škoda mít jen placku. Vytvarováním kolejiště tak, že směrem od pozorovatele terén stoupá, získáme pohledovou hloubku a dojem větší velikosti.

Postup zaštěrkování kolejí jsem zde otočil – napřed nalepit trávu (foliáž) a pak až sypat štěrk, výsledek je skvělý a díky směřují ke kolegovi Foxovi z diskuzního fóra, od nějž jsem tento nápad odkoukal.

Foliáže používám od firmy Polák, osvědčily se mi jak pestrostí, kvalitou, tak snadným zpracováním do potřebného vzhledu. Nicméně nevýhodou jsou delší vlákna, špatně se tam modeluje nižší travní porost.

Opěrná zeď za skládkovou kolejí je tvořena laserovaným polotovarem od firmy KB Model. Karton jsem nastříkal šedým sprejem a pak barvil akrylovými barvami, vždy nějaké kameny nějakým odstínem a tak pořád dokola, až jsem dosáhl zajímavý a celkem reálný vzhled.

Následovaly ostatní drobné práce se štěrkováním kolejí, lepením trávy a plevelů, výrobou propustku, kanálové vpusti, zhotovením zpevněné plochy kolem skladiště za pomoci jemného štěrku a prachu od firmy Polák, zhotovením nástupiště z prvků od firmy JM Detail a patinací kolejového svršku a okolí.

Po zimní sezóně vyšlo slunce a táhlo mě to pořídit nějaké fotky venku – na přirozeném světle vypadá kolejiště vždycky lépe a vyniknou různé detaily, pohledy a průhledy.

Po dokončení stanice se práce přemístily na středový segment mezi okny, Vzhledem k tomu, že tvar terénu už byl slepený, na něm byla i funkční kolej a že celý segment měří asi 100 x 8 cm, byly práce hotové hned.

V polovině segmentu se nachází mostek přes potok. Sestavil jsem ho z laserované stavebnice pana Bartáka (KB model) a doplnil o kabelový žlab – s ohledem na rozměry je zadní strana mostku je zadní stranou segmentu a zábradlí je půl cm od fototapety.

Na pravém segmentu je přírody nejvíc. Okolí tunelového portálu je divočeji tvarované, zde se krásně uplatní nějaký pěkný motiv skal. Ty jsou vytvořeny ze sádry, odlité do silikonové formy od firmy Noch. Odlitků jsem udělal několik, rozdělil je vždy na několik částí, vhodně zabrousil a spasoval dohromady. Barvení sádrové skály je krásně jednoduché a za pár minut máte nádhernou imitaci opravdového masivu.
Zájemci se mohou podívat na výborný návod, jak se to dělá (tam jsem se to naučil také a tyhle skály jsou vlastně moje prvotina).

Pod skálou poteče nějaký malý potůček a pod kolejemi bude proto propustek. Pod tratí bude propustek kamenný, stavěný současně s tunelem, zatímco vlečka do lomu je novější a propustek bude mít betonový. Zdi jsou opět z laserovaného kartonu, od pana Bartáka, klenbu jsem vytvořil z odloupaných předních stran jiných kamenů.

Nicméně, partie okolo vjezdu do tunelu se myslím povedla – je tam strážní domek, dnes rekreační, pod skálou teče potok a dva různé propustky dokazují různé epochy svého vzniku.

Prostor, kde násypka stojí, musí simulovat bohaté dějiny tohoto místa. Vpředu je zeď novější, zhotovená z kartonu, dál vpravo pak starší, opět z polotovaru KB Model, se znázorněnými zbytky staré nakládací rampy, jaká byla třeba v Kořenově. No a vše nahoře patřičně opuštěné a zarostlé, nový provoz je už jen okolo koleje a plochu nahoře nepotřebuje.

Zhotovení násypky bylo samostatným rozsáhlým dílem, které popisuji v samostaném článku.

Po osazení hotové násypky pak bylo možné dotvořit zbývající detaily – jejich vznik i význam jsou popsány společně se stavbou násypky.

Tím je kolejiště až na pár automatizačních věcí hotové. Myslím, že účel – sestavit si „něco“ na hraní, než bude čas na stavu kolejiště velkého, plní dokonale. Že se to z jednoho podzimu protáhlo na dva a půl roku, je asi jasné všem, kteří mají na starosti i jiné věci než vláčky.

V Galerii najdete fotografie z provozu, zachycující i různé již dokončené detaily kolejiště.

Na závěr jedna fotka (ještě nekompletního) celku – jen pro představu, jak celé kolejiště vypadá a kde je umístěno:

Prostě – kolejiště na okno. Jen se ten původní nápad trochu rozvinul…

Více provozních fotek na Vás čeká v Galerii.

(c) Jiří Zlámal 2021 – 2023