Last updated on 16. 1. 2024
Po dlouhé době jsem našel čas a sílu věnovat se vytouženému modelu, stavebnici loko 742.701 z leptu Kuber. Na tento model se těším od začátku, ostatně moje zmínky o ní lze najít už v roce 2011… Lept samotný jsem zakoupil někdy v roce 2014 a nyní nadešla jeho chvíle.
Musím říct, že oproti předchozímu modelu, Kocourovi z leptu DK model, je tato stavebnice dost odlišná. Kdo něco od p. Kubíčka stavěl, tak ví, kdo ne, jako já, tak se dozvěděl. Řekněme to tak, že tady se modeláři dává větší prostor pro dotvoření modelu vlastními silami.
Planžeta je z poměrně měkkého plechu síly 0,3 mm a u mého kusu se leptání z obou stran mírně nesešlo, poznat je to zejména u zábradlí a jiných tenkých kusů. Trpělivost a pilník to však napraví. Poměrně málo je zde využívaná možnost plošně ztenčených dílů a naznačené spáry mezi kryty kapot by mohly být slabší.
Nesporným kladem je ale fakt, že planžeta obsahuje díly na různé verze stroje, včetně příbuzných typů (kryty kapot pro 724.7 SD-KD, bočnici se vzduchojemy odkrytými (742.7, 741.701) i zakrytými (741.702 – 705), což potěší – u konkrétního modelu třeba kryty baterií doznaly změn i v průběhu provozu. Obsažené jsou obě varianty.
K leptu není návod, najděte si proto fotky konkrétních strojů. Pozor na pozdější provedení 741.701 a 741.707 s úplně jinými světly. Jen na doplnění – první prototyp 742.701, vystavený na Raildays, byl následně přeznačen na 741.701 a prodán UNIDO, následující rok se v Ostravě objevila „nová“ 742.701, definitivně patřící ČD-C.
Začal jsem vytvarováním kabiny. Je fajn ji mít z jednoho kusu, ale mít čela samostatně by bylo ještě lepší. Až to budete dělat, zjistíte, že lept ne úplně počítá se sílou plechu (patrně kvůli zmenšení z velikosti H0), takže si příslušné části – zde okolo dveří a čelních oken – raději zabruste předem. Je potřeba se trefit do rovnoběžnosti, mám pořád pocit, že mi kabina jde „šejdrem“. Pozor, rámy čelních skel musíte ohnout dřív jak spodní část čela, jinak máte smůlu (jako já níže). Určitě využijete ohýbačku, protože lept má logicky snahu se ohýbat v místě tenkých sloupků oken a ne půl milimetru pod nimi, kde chcete vy.
Kvůli síle plechu se vám dveře nebudou chtít vejít pod střechu a vedle okna. Nakonec jsem rezignoval, dveře ulomil, bočnici pod pod levou stranou okna taky, okno ohnul a dotyčné díly po úpravě zapájel na místo.
Na leptu je jeden podivný díl, o kterém jsem dloho přemýšlel, kam patří, až jsem zjistil, že se jedná o „vnitřek“ kabiny. Z viditelných částí obsahuje bok skla vedle dveří a kousky mezi kabinou a kapotami. Na přední levé straně vidíte nutné odskočení, kde je potřeba plech ohnout tam a hned vedle zase zpět. Sledujte ohýbací drážky na obou stranách – jde to, ale nutnost držet kolmice tady platí dvojnásob. Viz níže.
Co jsem nepochopil, je mezera před čelním sklem – kapota se totiž položí na ten spojovací vodorovný plíšek, ale nepřirazí až ke kabině – ve skutečnosti je o několik centimetrů odsazená. A proto by spojovací plíšek měl dosahovat až ke sklu, aby přemostil mezeru. Není tomu tak…
Střecha je při dodržení úhlů celkem snadná záležitost, do otvorů přijde vsadit klimatizace. Její otočení si pohlíejte podle fotek – je blíž kratší kapotě a zkosená část směřuje ke kapotě zadní (ve které je výřez na výfuk).
Na střechu přijde několik doplňků – „kšilty“ nad boční a čelní okna, madlo po levé straně čelního skla (je ve stavebnici, já použil drát 0,3 mm). S obojím se celkem vyvztekáte, pečlivě si přiměřte díly před připájením – bude potřeba semtam něco zkrátit.
Hrany ohybů jsem vždycky oboustranně přejel pilníkem, abych je udržel ostré. Je to výrazný rys těchto lokomotiv a bylo by škoda tam mít nějaké obliny…
Další přišly na řadu kapoty – i zde bude potřeba zúžit čela, aby se vešla mezi ohnuté bočnice. Na čelech vás čeká dávka tvůrčí práce. Kryt horního světla se nevejde do vyleptaných mezer a stejně je jiný, než by měl být. Já si jej proto vystřihl z plechu 0,1 mm, co mi zbyl z ochozu Kocoura, mezery v kapotě protáhl až po otvírací kryt jako ve skutečnosti a vše zabrousil do správných proporcí. Vrch krytu navazuje na rovinu kapoty.
Kryty čelních světel jsou ze dvou vrstev, ale nejsou určeny k ohnutí, z planžety je vystřihněte zvlášť. Otvory pro světla v kapotě jsem zvětšil a kryty osadil do správných pozic – mezi okraj a otvírací kryt v čele. Několik opatrně nanášených vrstev cínu z vnější strany světel umožnilo vypilovat správný tvar. Konec kapoty se na straně u kabiny ohne tam a zpět, uskakuje kvůli vstupním dveřím. Na kapotu přijde větrací mřížka, která má tři díly, ale ohýbá se jen rámeček na žebrovaný střed, zbývající díl je rovně směrem ke sklu.
Dlouhá kapota je složitější – čelo je shodné, nahoru přijdou dva kryty lehce naohýbané do kříže, mřížka ventilátoru a zešikmený kryt motoru. Ten vám asi vyjde širší než kapota, zabrousil jsem jej proto pod úhlem tak, aby si sednul.
Teď se dívám, že víčko na zešikmeném krytu mám na opačné straně, bude proto potřeba předělat… Opět na straně u kabiny odskok kvůli dveřím. Madla jsou u mne z drátu, kdo ale chce, ve stavebnici jsou obsažena i leptaná.
Pak už stroj začne nabírat ty správné tvary:
Přesuneme se na rám stroje – ve stavebnici jsou uvnitř ochozu nějaké plechy, které asi mají přijít ohnout nahoru, tím ochoz zpevnit a na ně asi měly být nasazeny kapoty.
Ovšem to nefunguje – výsledný tvar je o sílu plechu širší a kapoty tam nedostanete. Takže ohyb zpět, drážku projet nožem a díl ulomit. Proto jsem do rámu provizorně vlepil mosazný plech z pojezdu pro Kocoura 742, který mi během stavby poslouží jako výztuha.
Dále jsem si připravil čelníky – zase připomenu nutnost dodržení kolmic, zde ve všech rovinách. „Madlo“ nad čelníkem přijde časem rozstřihnout a naohýbat, zatím jej nechte tak, ať se vám neulomí.
Poznámka po zkušenostech: ustřihněte jej hned, jednak do něj budete pořád drcat a jednak je stejně blbě – pak si vyrobíte nové z drátu.
Kdo chcete, ještě před spájením si do čelníku navrtejte díry pro brzdové hadice a madla pro posunovače, já na ně zapomněl. Je dobré to alespoň vyznačit na vnější vrstvu čelníku. Konzol pod ochoz má být šest (dvě a dvě pod zábradlí + dvě pod přechodový můstek), což model takticky neřeší a nabízí modeláři usnadnění v podobě pouhých čtyř.
A tady je další nepříjemné překvapení – výřezy pro konzoly ochozu jsou ve vnějším čelníku mimo osu a všechny budete muset propilovat do strany, abyste se trefili. Zde srovnání neupravených dílů. A pozor, nesedí ani otvory pro spřáhlo vůči otvoru v druhé vrstvě.
Pozn.: A špatně je i výška čelníku, asi o milimetr, včetně tvaru bočního zkosení – na to jsem ale přišel až po spájení a posazení na koleje. Takže než se do stavby pustíte, čtěte dále.
Mezi čelník a bok schůdků přijdou trojúhelníkové výztuhy, schůdky jsou pravé a levé, naohýbají se do vyobrazeného tvaru a zase si hlídejte kolmosti, nejlépe přikládáním k bočnici. Horní hladký díl schůdků k bočnici nepájejte, budete ho potřebovat doladit pod ochoz!
Zkompletované čelníky přisadíme k rámu, sesadíme západky a opatrně zapájíme, abychom neměli díl do vrtule nebo vyhnutý vzhůru. Ochoz je tady velice tenký, raději vše držte na rovné podložce.
Vnější strana rámu přijde přeplátovat bočním dílem se zábradlím, díry pro západky proto nevadí.
Tady je pěkně vidět, že trojúhleníčky schůdků jsou moc velké, neměly by přesahovat přes bok čelníku, ale čert to vem, ta spojka od čelníku k zábradlí tam taky nepatří. Možná to ještě předělám….
Pozn.: bylo předěláno, čtěte dále…
A takto vypadá složený rám s čelníky, zatím bez vnějších pohledových vrstev.
Pro zlepšení nálady jsem si ještě sestavil nádrž. Oproti stavebnici je v ní nutno vyrobit „zásek“ v obou protilehlých levých horních rozích, ze špendlíku a navlečené trubičky zhotovit nalévací hrdlo s víčkem a nějak vyřešit dno a vršek (to nechám na pak). Na písečníky jsem přilepil jakési kousky (asi stupačky) ze stavebnice, zdárně simulující víčka a po roce jsem pak doplnil atrapy výpustných ventilů vespod (čtěte dál).
Níže vyobrazené písečníky jsou tak, jak je získáte ze stavebnice, správně by jejich dolní vnější části měly být zkosené zboku je středu nádrže – ale to by znamenalo je otočit plným bokem k nádrži a ten zkosený bok si udělat nový. Už takhle se na nich neskutečně vyvztekáte, protože plechu je tam moc (opět prblém zmenšení z H0 do TT bez zohlednění síly plechu) a každé druhé „křídlo“ musíte zabrousit.
A zde nastala dlouhá pauza. Díly kastle byly už jakžtakž připravené, ale chyběl pojezd a taky bylo potřeba vyřešit elektroniku. Do toho se přidaly jiné záležitosti, které byly přednější jak modelaření… Znáte to.
Pokračování – začátek roku 2016:
Dobu, kdy se nedalo pracovat manuálně, jsem věnoval ideové tvorbě a nakonec jsem dospěl k řešení doma vyrobeného mosazného pojezdu pro podvozky MTB a s elektronikou od kolegy Bedlische, která bude popsána dále.
Pojezd jsem se rozhodl otestovat nejprve na plastové verzi. K tomu jsem si masochisticky vymyslel, že když se tam žádná kupovaná kinematika nevejde, vyrobím si ji sám! Níže je detail – jak vidíte, nic světoborného, prostě jen to, co je ve V100, jenže na 6 mm délky a 9 mm šířky, vypižlané ručně z plastu a mosazi.
Světe div se, ono to fungovalo. Problém byl ve dvou věcech: jak udržet kulisu (a s ní i spřáhlo) při manuálně dosažitelných vůlích vodorovně a jak to celé vyrobit z mosazi a 2x stejně. Takže zpátky na stromy a použijeme výkyvnou šachtu Peho 110 s magnetem. Sekundární výhodou se stalo, že šachta se dá umístit svým předkem v úrovni čelníku a tudíž potřebný výřez je i při plné funkčnosti naprosto minimální. Kvůli focení tedy nebude potřeba řešit výměnné čelníky – jako mám dvě sady pluhů na Kocourovi…
Základem pojezdu se staly podvozky z Brejlovce MTB, doplněné o motor Mashima 1024 – na fotce níže vidíte vlevo kardany ze setu MTB, vpravo pak kardany ALS Racing, které díky přesnějšímu provedení s větším dovoleným výkyvem vyhrály. Zde ještě nejsou osazeny setrvačníky.
Nezbylo tedy než přistoupit k výrobě. Než bych to namaloval v CADu pro CNC, vypižlal jsem pojezd ze tří vrstev mosazného plechu 0,8 mm, s výhodou zakoupeného ve formě pásoviny šířky 25 mm, tedy jen o 1 mm více, než potřebujeme. Níže je komplet sestava pojezdu- díl zcela nahoře bude nahoře i po sestavení, má v sobě otvor na motor, střední má vybrání už jen na setrvačníky (průměr 10 mm) a spodní je celistvý. Vpravo a vlevo jsou „nástavce“ pro upevnění šachet, vč. jejich držáků, vpravo dole je pak sada dílů do nádrže, která se pod pojezd podvěsí. Vše bude šroubovatelné a rozebíratelné, jako u továrního modelu.
Abrakadabra – plechy sesadit, utáhnout, prohřát, zalít z boku cínem, nechat vychládnout, zabrousit. Máme monoblok.
Zespodu takto:
Po sestavení s motorem a setrvačníky to už vypadá líp, hlavní devízou je ploché provedení, důležité kvůli zástavbě do nízkých kapot daného typu lokomotivy. Podvozky ani při maximálním výkyvu nepřesáhnou rovinu horní strany motoru. Nádrž tady na fotce ještě drží na gumách, v konečném provedení tam budou mosazné „jekly“.
Dalším obrázkem trochu předběhnu a nechám vás navnadit – na pojezdu vidíte zkušebně připlácnutou desku elektroniky, kterou mi vyrobil kolega Bedlisch. Je v principu shodná s jeho deskou pro Kocoury, jen jsme navrhli nové čelní desky se světly dle skutečnosti a s jednou drobnou vychytávkou pro úsporu potřebných funkčních výstupů. Ale o tom až později. Jen uvedu že mezi tuto desku a kapotu se ještě pořád vejde i dekodér…
V této době se na trhu objevili Kocouři od MTB – srovnání se přímo vybízelo. Úsudek si udělejte sami, každopádně se už těším, až bude i moje „žesťová sekce“ v barvách ČD-C!
Na fotce výše jsou kapoty jen položené, ale hned poté jsem je za za pomoci vyrobeného dřevěného přípravku a za značného sakrování připájel – hranu na hranu. Pak následovalo několik dalších nepublikovatelných nadávek po zjištění, že čelník je o cca 1 mm vyšší, než by měl být a že tedy drhne o koleje i po odebrání dolní lišty. Byl tedy zkrácen a současně z boků upraven do správného tvaru dle výkresu. Výsledek vidíte níže, vč. otvoru pro šachtu spřáhla (výkyv dostatečný).
Šachta je demontovatelná, aby se dala nástavba sejmout z pojezdu. Držák šachty i nástavba jsou připevněny šroubky M1,4 x 3.
Následovalo pár dalších fajnovek – výfuk s klapkou (ta zatím není funkční):
Na další fotce je kromě výfuku vidět i přemístěné víčko na vyšší části kapoty a zabroušené (zmenšené) trojúhelníkové výztuhy za čelníkem, zmíněné kdesi výše.
Pokračujeme vzduchojemy (dřík šroubu do dřeva 4,2 mm) i se třmeny (alpaka 0,1 mm)..
Vzduchojem přijde takto pod ochoz:
Součástí této práce bylo i osazení krycích plechů za vzduchojemy, aby neprosvítal pojezd a bylo kam vzduchojemy upevnit (třmeny přijdou zkrátit a nacpat do kouta). Po osazení zábradlí ještě přibudou výztuhy ochozu před a za vzduchojemem.
A masochismus největší – otvory v čelníku pro zvedání lokomotivy. Ony v leptu jsou, jenže jen naznačeny v síle plechu. Viz výše. Přičemž doopravdy jsou to čtvercové desky na kusu trubky. No – takže čelník zarovnat, vyvrtat díru 1 mm se zahloubením na 1,2 mm, ze zbytku leptu vyrobit čtvereček 2 x 2 mm, do něj díru 1,2 mm, vsadit trubičku 1,2 x 0,9, sesadit, zapájet. Současně s tím vzniklo rohové zábradlí, opřené do zářezu v čelníku a zabroušené tak, aby budilo dojem trubky, navařené na masivní desku čelníku. Čas? Osm hodin práce.
Dále už vidíte i čelní a boční zábradlí, čepy pro zvedání lokomotivy na bocích, odklopné kryty v bočnici (pro akumulátory atd.). Na čelníku pak madla pro posunovače a lištu pod čelníkem, vyrobenou shodně se skutečností z U profilu (zde 1 x 0,6 mm), upevněného na trojúhelníkových závěsech.
Masky podvozků od Hekttora, doplněné trubičkami 2,5 mm pro nasazení na podvozky MTB…
A je tu konec kovotepecké práce, stroj je připraven k přetahu do elektrodílny a do lakovny:
Doplněno 16. 5. 2017:
Stavba se pohnula dále, zejména díky dokončené desce elektroniky, kterou pro mne vytvořil kolega Bedlisch s mým drobným přispěním. Výhodou je, že umí rozsvěcet více světelených kombinací, než odpovídá počtu výstupů dekodéru, a to díky jedné drobné úpravě zapojení.
Níže jsou vyobrazeny kombinace světel – zleva doprava a shora dolů jsou to pozičky (tři studené bílé), posun (dvě bílé na každé stran, pozičky + dálkové reflektory (ty jsou teple bílé, ve skutečnosti jsou halogenové) a konce. Pozn.: ovladač je nový PIKO s Androidem, odvozený od ESU.
Jak to vypadá v praxi, vidíte níže. Deska elektroniky je provizorně přichycená k motoru páskou, na čelech jsou připájené dvě destičky s LED a dekorér je nalepený v místě kabiny, kupodivu se to vše vešlo tak, že bude zachován průhled.
Protože nejsme troškaři, máme i zvuk – reproduktor bude umístěn v nádrži, t.č. demontované. Dekodér je použitý ZIMO MX648 s vodiči, zbavený izolačního návleku – bojujeme o každou desetinku.
Tady zkouška svícení s v té době s rozpracovanou kolegyní 742.141, které se dostalo obdobného pokroku.
Protože ta páska mne esteticky neuspokojovala, doplnil jsem pojezd ohýbanými držáky, na kterých bude elektronika uchycená šroubky.
Nádrž byla opatřena dnem s otvory pro šroubovák (k rámu drží šroubky) a uvnitř vyskládána olověným plechem všude, kde nebude reproduktor.
Pak už se nebylo na co vymlouvat a muselo se přistoupit k lakování. Po důkladném odmaštění v ultrazvukové čističce následovala vrstva laku Galvinol (k dostání v každém hobbymarketu jako sprej 400 ml) – ten je určen jako podkladová vrstva právě na barevné kovy. Nebojte se lehkého zalití při stříkání ze spreje, po chvíli lak vyschne a detaily zůstanou vyrýsované. Lak je průhledný, lehce do modra.
Následoval nástřik základovou barvou. Používám akrylové barvy Lifecolor, základ je tam bílý. Níže uvedené fotky nejsou počítačem vytvořené 3D modely, ale skutečný vzhled stroje po nástřiku.
Nyní je potřeba nanést barvu – v nastalé stavební a chalupářské sezóně to asi bude na déle, ale zachovejte mi přízeň.
Březen 2021: To „na déle“ už vypadalo jako dočasný pobyt sovětských vojsk, ale zas mám opravenou chalupu a tím pádem je kde tvořit! Po dokončení jedné poloviny kolejiště na okno mne už svrběly prsty na dokončení tohoto kousku. Všechno je, jen to složit.
První přišel na řadu nástřik. Celá kastle je v jednom kuse i s ochozy, ale to není překážkou při barvení. Postupně světle modrá, tmavě modrá, šedá – maskovací páska se na hranatou kastli dobře dává.
Barvy jsou dle schématu ČD Cargo tyto:
– světle modrá RAL 5015, přibližně odpovídá LifeColor LC 08 Matt Pale Blue
– tmavě modrá RAL 5003, mix LifeColor LC34 Matt Royal Blue a LC10 Matt Dark Blue, půl na půl
– šedá RAL 7016, LifeColor UA208, přesný odstín
Obecně se doporučuje u malých věcí použít o něco světlejší barvy, než ve skutečnosti, takže snaha o temně modrou může být kontraproduktivní. Navíc, vše přijde trochu „vyšisovat“ patinou.
Aktuálně se nanášejí obtisky, níže foto kratšího čela (a pozor, řadová tabulka na čelník nepatří, viz dále) Podklad je v leském laku, po přelakování obtisků přijde navrch podle situace mat a patina.
Zatímco na kapotách schnula barva, sestavil jsem zpět pojezd – všechno už kdysi fungovalo, stačilo jen seskládat a zapojit osm drátů. Jízdní zkouška s maskami podvozků dopadla dobře, tak jsem doplnil zasklení a imitaci interiéru i s panem strojvedoucím.
Jak je pojezd sestaven, je jasné z popisu výše – mosazný rám, podvozky MTB, motor Mashima, elektronika Bedlisch, dekodér Zimo, repro v nádrži.
Po laku a obtiscích následovala patina. V současné době (2021) je tento stroj dost zanedbaný a všechny vrchní plochy jsou rezavohnědé, lak vyšísovaný. Přece jen jsem chtěl stavět spíš lokomotivu ve stavu krátce po vyrobení, ale nějakou část provozního opotřebení jsem jí dopřál, tak řekněme že jsme v roce 2016, 2017, kdy jsem model i převážně stavěl. Takže rezavý špric jen lehce zašpinit mřížky a spáry. Pak takové ty detaily – nalakovat rámečky světel, hrany schůdků, opravit tu řadovou tabulku, ona není na čelníku, ale před ním…
Závěr proběhl zcela klasicky – člověk začne zjišťovat co všechno mu tam chybí a co má blbě. Doplnění vzduchových hadic a háků bylo OK, ty jsem vzal z rychlíkových vozů Tillig. Nárazníky vznikly úpravou těch ze Sergeje Tillig, mají i správný průměr dříku, jen se musí zbrousit talíře, tato lokomotiva je má zkosené. Komín už byl, stačilo nastříkat a nalepit.
A po dosazení doplňků už je model hotový. Po čtyřech letech strávených v šuplíku, kdy čekal, než opravím chalupu, stačilo deset dní a jdeme jezdit.
Myslím, že vzhled celkem vystihuje reálnou podobu stroje. Drobnosti, které skoro nejsou vidět, ale osazené dle skutečnosti tomu dodají tu správnou jiskru, správné svícení a zvuk s motorem Caterpillar zajistí věrný dojem a na mém minikolejišti Malá Paka se tento model uplatní ve vrchovaté míře.
Poděkování. Nejsme na předávání Oskarů, ale musím poděkovat svým nejbližším za trpělivost a podporu, kolegům z týmu TTmodelář.cz za informace, materiál a rady, Martinovi (Bedlischovi) za elektroniku na míru a autorům odkazovaných fotografií, Pavlovi Stejskalovi a zvlášť pak Vojtovi Jirmanovi, který mne vybavil sadou velice detailních fotek stroje. Bez jejich pomoci by stavba byla značně komplikovanější. Nebo vlastně jednodušší? 🙂
(c) 2015 – 2021 Jiří Zlámal
No koukám, a hluboce smekám. Jednak strašná rasovina s lepty, do těch bych se nikdy nepustil, prostě to neumím, a tak mi nezbývá než-li se jim vyhýbat. Ale ta sestava motor převody, světla a celá elektronika to bych nikdy nezvládl. Jste opravdu borec. Ještě mě zaujala ta celá kinematika, jak jste si s tím poradil. Mou jedinou útěchou je, že nedělám ani pátou a ni šestou epochu. Tak mnoho úspěchů v další práci. Plech
Díky, není to ale tak strašný. Rasovina je to, když stavebnice nesedí. Slovník sprostých slov je zase bohatější 🙂 Zbytek je OK, to už se s pečlivostí zvládne. A pak taky spousta vychytávek není povinných 😀
Opět nádhera. Jó chce to nervy, když lept není tip ťop a musí se ladit za pochodu. Souhlasím, že při stavbě leptů je skoro vždy nutné mít solidní fotodokumentaci stavěného stroje, usnadní to stavbu. Super DPS, to je vždy problém u stavby hnacích vozidel a motorů.
MSF
Stanislav
ahoj, dal by se tento model koupit již sestavený? dělám v Úteckém CARGU , kolega nám odchází a neco takového jako vzpomínka na nás by byla pěkná. dík Renda