Velká Paka – zhotovení panelu, pokládka kolejí, elektrické zapojení

Last updated on 10. 12. 2021

Začínáme krátký seriál o tom, jak se dá zhotovit panel pro kolejiště. Koncepce vycházela z požadavku, aby se jednotlivé díly (segmenty) vešly do skříňky, kterou můžu doma instalovat, mohly se spojovat na zemi buď spolu navzájem (něco jako unifikované moduly), nebo aby (než to vše vznikne) se na ně dala navázat volně položená kolej s podložím pro „hraní si“ na zemi.

Protože první sestava vypadala asi takto a počítala s původními kolejemi BTTB (foceno 8. 3. 2010):

Takže základ byl dán. Stanici jsem nakonec rozšířil o jednu dopravní kolej na straně u budovy a měl požadavek, že se přitom vše musí vejít na rozměr 34 x 180 cm (sesazeno ze dvou dílů). Původní nápad použít výhybky BTTB byl změněn na Tilligovy EW1, ale skutečností se staly až EW2 a stále si říkám, že jsem udělal dobře. Jen tři výhybky na manipulační koleji zůstaly EW1, ale jsou upravené.

Síla panelu měla zpočátku být co nejmenší – právě pro přechod kolejí na podlahu. Při požadované tuhosti a současně dodržení požadavku, aby domácnost nezbankrotovala, dosáhl kompromis ohledně tloušťky panelu hodnoty 20,5 mm vč. kolejového podloží. Je konec ledna 2011 a začínáme.

Základ je tvořen deskou ze stavební překližky 12 mm, opatřenou otvory pro instalace a kanálky pro kabeláž.

Zde „tunýlky“ v detailu. Toto je vrchní strana – na ni přijde celoplošně nalepit další vrstva z vodovzdorné překližky 4 mm, tvořící plochu pro pokládku kolejí.

Sestava je slepená pružným lepidlem, místy sešroubovaná a dokola obehnaná hliníkovým eloxovaným profilem 20 x 20 x 1,5 mm pro zvýšení tuhosti, dodržení rovinnosti a též pro estetický dojem.

Pohled zespodu:

A shora na místo, kde budou ovladače:

Na horní stranu přišla nalepit sádrokartonářská páska (Houmrův nápad)…

…která přesahuje 0,5 mm nad okraj hliníkového L. Do čela byly následně vloženy konektory Canon (jeden z nich mírně pohyblivě) pro spojení obou půlek stanice.

Na pásku přijdou později položit koleje – zde jen pro kontrolu.

Velký oříšek byly přestavníky – běžně vyráběné motorické se do vymezené tloušťky jednak nevešly, jednak jsem je nechtěl kvůli ceně a jejich vlastnostem. Uvažoval jsem proto o použití paměťového drátku (MemWire). Ovšem „v jednoduchosti je síla“, idea externího ovládacího panelu byla opuštěna a přestavovat budeme ručně. To vezmete takový velký přepínač

…rozeberete ho, zespodu navrtáte do jezdce otvor a protáhnete jej k čelu, do otvoru zalepíte epoxidem drát (zde 0,8 mm)…

…a zas to složíte. Máte mechanický přestavník se dvěma přepínacími kontakty.

Potřebné množství pro vznikající kolejiště.

A v panelu to vypadá takto. Posuvné přepínače jsou pro výhybky, ty menší, páčkové, mají na starosti odpojování staničních kolejí.

A shora. Instalováno v hliníkovém profilu 40 x 10 mm. Přehledné, čisté. Na kraji spojovací konektor Canon pro propojení s vedlejším segmentem širé trati.

Přesně po roce od úvodní fotky (a 6 týdnů od začátku prací) jsou hrubé práce hotové a můžeme se vrhnout na lepení kolejí a zapojování.

Pokračujeme druhou fází zhotovení kolejiště, je 6. březen 2011.

Minule jsme zhotovili panel a skončili nalepenou páskou jako podložím pro koleje. Dnes tedy budeme pokračovat. Z nalepené pásky je potřeba strhnout lesklou vrstvu, jinak by se koleje nepřilepily. Koleje rozměříme podle potřebných délek, nadělíme na úseky (jezdím v analogu a jsem blázen, stanice by měla umět nezávislý provoz ze dvou ovladačů) a opatříme připájenými vývody, které nesmí být potom vidět.

Dělám to takto – kolej s vyrovnanými pražci položím, pozici drátu označím fixkou, pražce stáhnu a drát (z CYKY kabelu 1,5 mm2 s mírně zahnutým koncem) připájím kolmo na kolejnici. Pražce nasunu a je to.

Vývody prostrčíme deskou, později budou „zpracovány“. Jak vidíte v místě spojky (zkrácené), je dobré tady přisunout dva pražce co nejvíc k sobě, i ve skutečnosti je konec kolejnice vždy podložen. Bude to pak vypadat lépe. Zde měním své předchozí tvrzení, neboť jak upozornil kolega Polabský, už asi 40 let se dva pražce k sobě nepřisunují kvůli strojnímu podbíjení. Na starých kolejích ovšem pražce takto přisunuté (zcela, či s odstupem šířky pražce) zůstávají dodnes.

Konce kolejí na hraně segmentu opatříme  „kořenem“ z ohnutého drátu. Pod něj vyvrtáme v desce otvor, do které ho kořen po finálním připevnění kolejí zalepíme epoxidem.

Vypadat to bude asi takto. Není potřeba řešit cuprextitové destičky či pájet hřebíky, přitom to drží jako ďas a v případě potřeby umožňuje použít standardní nasouvací spojku (je-li na konci použit správný pražec).

Je čas lepit koleje. Nejprve položit, vyrovnat, zajistit špendlíky. V místě budoucí popelové jámy je položen ocelový hranolek 12 x 12 mm (tzv. hlazenka), který drží rovinu.

Stejný hranolek jsem použil pro zatížení rovných částí kolejí – udrží směr a současně je zatíží.

Výhybky musíme zajistit pořádně, aby byla dodržena geometrie zhlaví.

No a dá se lepit. Pro lepení používám lak Sportakryl, to není můj nápad, ale o to lépe se osvědčil. Nevýhodou je, že je po zaschnutí tvrdý a že zvukově izolační vlastnosti pásky utrpí. Něco pružného by to chtělo…

Tady na ukázku upravená EW1, jedna ze tří, které „dostaly šanci“.

Když vše zaschne, můžeme se vrátit k přestavníkům. Od přepínače vede táhlo a pod výhybkou je páka z drátu (pro EW2), který prochází na horní stranu desky. Posuv přepínače je 5 mm, vhodným poměrem délek páky a využitím její pružnosti můžeme nastavit požadovaný přítlak jazyků. Mosazný drát má průměr 0,8 mm, na panelu jsou nalepené cuprextitové destičky s připájenou mosaznou trubičkou 1,2 mm jako vodítkem.

Nahoře to vypadá takto:

Pro upravené EW1, které jsou tužší, jsem páku zhotovil z cuprextitu a opatřil více otvory pro měnitelný posuv či přítlak. Na druhé straně páky je zde „brko“, procházející skrz panel do unašeče jazyků. Svorka spojuje táhlo s přepínačem a umožňuje nastavit jednu koncovou polohu.

A opět pohled shora:

Celé to vypadá asi následovně. Vidíte táhla přestavníků (podložená černým molitanem, aby nedrnčela) a nalepené destičky se svorkami, na kterých jsou ukončeny vývody z jednotlivých úseků kolejí či výhybek. Nesnáším totiž „vrabčí hnízda“, kde není šance se vyznat, a ještě vše průběžně upadává či zkratuje.

Tak. Vše drží, koleje jsou rovné, výhybky lze přestavovat, kontakty jsou připraveny, můžeme začít zapojovat. Nejprve schéma:

Nebojte, to je asi jen třetina 😉 Jak jsem psal, stanice umožňuje nezávislý provoz dvou analogových ovladačů, přičemž každá staniční kolej je uprostřed (na styku segmentů) rozdělená pro možnost sjetí se vlaků kvůli přípřeži či posunu atd. Protože taková taškařice hrozí zkratem mezi ovladači, kdy mašinka stojí, ale taví se jí sběrače, jsou všechny úseky zajištěny. Zhlaví je napájeno z té koleje, kam je postavená cesta. Z ostatních kolejí na zhlaví nelze vjet – jistí to blokovací úsek, který je v tom případě odpojen. Jednotlivé půlky staničních kolejí jsou provázány tak, že při nesouhlasném postavení přepínačů obou polovin (připojeny na ovladač 1/ovladač 2) je celá kolej bez proudu. Kolej do depa je taktéž provázána, proti možnosti vjetí do postavené cesty v závislosti na postavení výhybky. Inspiroval jsem se zde systémem modelářů klubu Ostramo, elektrické zapojení je vlastní „výpotek“.

A v praxi. Levé zhlaví stanice, nahoře depo. Černé kostičky vedle výhybek jsou mikrospínače, ovládané přímo pákou přestavníku, které přepínají polaritu srdcovky. Všechny svorky jsou popsány, barvy kabelů mají jistý systém, zejména pak korespondují s popisem ve schématu. To se hodí 🙂

Druhá část téhož segmentu – výhybky před depem. Obě EW1, takže páka z cuprextitu. Destičky, které vidíte asi uprostřed, nesou relátka pro zajištění požadovaných vazeb. Obě výhybky také mají dva mikrospínače, potřebných kontaktů je tady více. Zcela nahoře, kryté lištou, jsou vidět pozapojované přepínače kolejových úseků a výhybek.

No a jedem! Na co čekáte? (pro úplnost, je 22. 3. 2011, 22:03)

V dubnu budeme sypat štěrk. Pokračujte prosím na další část.

Zlámalík Autor článku:

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.