Last updated on 20. 9. 2022
Dějiny se opakují. Takže i já jsem kdysi uložil vláčky do bedny, protože bylo nutné se věnovat věcem důležitějším, ale věřil jsem, že je to jen „dočasně“. Když jsem z jara roku 2010 bednu otevřel, bylo na seznamu zabalených věcí datum 1990. Je tedy potvrzeno, že jednotka dočasnosti se nerovná „jeden furt“, jak to už kdysi vypadalo, ale opravdu činí asi 20 let.
První myšlenkou bylo obsah bedny nějak zužitkovat a přivést k vláčkům synka. Po etapě stavění kolejí na podlaze vznikl nápad na malou desku se stanicí, na kterou by navazovaly koleje, nadále volně položené. Nápad není můj – kolega Vovo tehdy také snil o „nudlovce„. Stanice ovšem měly být v provedení kartón, korek, semtam strom, papírové nádraží z ABC, prapůvodní depo a dost.
No a jak to bývá, člověku to nedá, takže vznikající kolejiště si sice některé rysy podrželo – koncept „nudlovky“, která umožňuje stavět po částech bez rizika velkých a opuštěných projektů, velmi malou tloušťku panelu, uspořádání kolejí a vlastně i to depo – ale tak nějak se nám to „zvrhlo“. Motivací v dokonalosti ztvárnění detailů začalo být kolejiště kolegy Trainmaniaka, což se od původní ideje liší „jen trošku“… Obsah bedny putoval většinou na Aukro a nové kolejiště vzniklo od nuly. Velký dík patří Rišovi Schneiderovi (maloseriovky.eu), který mne k tomu prakticky dokopal. A měl pravdu.
Námětem vznikajícího kolejiště se stala malá stanice v V./VI. epoše, ležící na vedlejší trati, s možným budoucím rozšířením o krátkou lokálku a o vlečku do průmyslového areálu. Ve stanici, ležící na vrcholu stoupání, stojí z dřívějška depo, využívané nyní motorovou trakcí a pro případné nostalgické jízdy. Jak se daří realizovat tuto etapu, se dočtete v ostatních článcích na tomto webu.
Napište první komentář